Článek
Tatínkovy sochy se ve světle ohně pomalu pohybovaly kolem nás. Jeho smutné bílé ženy opatrně vykročily, všechny připravené k útěku. Věděly o nebezpečí, které je všude kolem, ale nic je nemohlo zachránit dřív, než budou vytesané do mramoru a umístěné v muzeu. Tam je člověk v bezpečí. V muzeu, v náručí nebo na stromě.
Tak si Tove Janssonová vybavuje dávné večery, kdy obklopená tajuplnými tatínkovými sochami jako malá holčička naslouchala u krbu maminčinu vyprávění a skutečnost pomalu ustupovala snům a fantastickým představám, v knize, která vychází v překladu Nadi Bilincové už podruhé.
Tove Janssonová: Dcera sochaře
Tove Janssonová se narodila a vyrůstala v bohémské umělecké rodině v elegantní secesní čtvrti Katajanokka v Helsinkách. V tomto inspirativním a tolerantním prostředí se zrodila i její celoživotní láska k výtvarnému umění a literatuře. Její otec, Viktor Jansson, zvaný Faffan, byl známý sochař a matka, Signe Hammarsten-Janssonová, byla ilustrátorka a karikaturistka, která své kresby podepisovala zkratkou Ham.
Tatínek byl svobodomyslný umělec a dobrodruh, který přitahoval katastrofy všeho druhu i nekonečné večírky. Jeho sochařský ateliér byl posvátným územím, kde ho při práci nesměl nikdo rušit, to by se pak mohl dokonce rozzuřit a takového opovážlivce ztrestat. Posedlost tvorbou Tove určitě zdědila po něm. Když zrovna nepracoval, míval bláznivé nápady, dovedl se dobře bavit s přáteli celé dny a jejich často neplánované večírky, vyplněné hovory o umění, hádkami, pitím, hudbou a zpěvem, bývaly pověstné.
Miluju tatínkovy večírky. Mohou trvat mnoho nocí. Člověk se probudí a znovu usne a nechá se kolébat kouřem a hudbou a pak se náhle ozve křik, který chladně proniká teplem až dolů do nohou.
Krásná, tolerantní maminka naopak představovala pro Tove a její mladší bratry, Pera Olova a Larse, bezpečný přístav, dokázala jim třeba celé večery vyprávět pohádky a dobrodružné příběhy, které podněcovaly dětskou fantazii: Když se oheň v krbu rozhoří, vytáhneme velkou židli. Zhasneme v ateliéru, usadíme se před ohněm a maminka řekne: Byla jednou jedna holčička a ta byla tak strašně krásná a její maminka ji měla tak strašně ráda… Vlídný, pomalý hlas v teplé tmě, člověk kouká do ohně a žádné nebezpečí neexistuje. Všechno ostatní je venku a nemůže dovnitř.
Léto celá rodina nejčastěji trávila na ostrůvku v souostroví Pellinki nedaleko Helsinek. Kamenitý ostrov s divokou finskou přírodou, obklopený mořem, který obývali rackové a další mořští ptáci spolu s místními rybáři, byl pro Tove druhým domovem. Milovala projížďky na loďce a rybaření s tatínkem a jeho kamarády, přitahoval ji mořský živel, který tak moc ovlivňoval každodenní život lidí na ostrově.
To všechno zní jako velká idyla, ale život Tove v dospělosti nebyl nijak uhlazený. V nekonvenční anarchistické a individualistické rodině vyrostla v silnou osobnost. Studovala umění v Paříži a Stockholmu, první výstavu měla v roce 1943. Na živobytí si vydělávala ilustrováním dětských knížek, mimo jiné Alenky v říši divů Lewise Carrolla či Tolkienova Hobita.
Už v mládí se nechala slyšet, že v budoucnu nemá v úmyslu se vdát a porodit děti. Na tehdejší dobu šlo o velmi nekonvenční a odvážný názor. A odvážné bylo i to, že po různých vztazích s muži i ženami začala v roce 1956 žít se stálou partnerkou, finskou grafičkou Tuulikki Pietiläovou, i když homosexualita byla ve Finsku až do počátku 70. let nezákonná. V jednom svazku s Dcerou sochaře vychází také novela Fair play, která líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň.
Knihy Tove Janssonové vydává nakladatelství Argo
Ostatně ani ti roztomilí chlupatí hroší muminci, s nimiž přišla v roce 1945, nezažívají jen idylické příhody. Je z nich cítit strach z nedávno prožité druhé světové války a použití zbraní hromadného ničení, mezi řádky vyplouvá autorčina odlišná sexuální orientace. Vlastně i jedna z postav muminčích příběhů, Tiki, je prý portrétem milované Tuulikki. Knihy zároveň popisují prostředí inspirované malým ostrovem Klovharu ve Finském zálivu, kde Janssonová se svou životní partnerkou trávila letní prázdniny
Dnes je Tove Janssonová pevným pilířem finské kultury, i když její maminka byla Švédka a Tove psala švédsky. Odkazy na její knihy se ve Finsku běžně používají v každodenní mluvě a je jedním z nejznámějších a nejčtenějších autorů z Finska, je i nejpřekládanější finskou autorkou.
V Tampere je muzeum, které shromažďuje přes 1000 kreseb a vystavuje originální muminí diorama, které vytvořila Janssonová s Pietiläovou, v Naantali je muminí tematický park. Není ale na škodu pohlédnout na tuto veleslavnou autorku i očima jejích knih pro dospělé.
#MojeArgo
