Článek
Jsem přesvědčen, že na světě jen stěží najdeme někoho, kdo by alespoň jednou neslyšel jméno Stephen King. Není se čemu divit – tento americký spisovatel patří k nejplodnějším autorům současnosti. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků a vydány v desítkách zemí po celém světě. Mnohé z nich se navíc dočkaly filmového či seriálového zpracování, často s obrovským diváckým ohlasem. Stephen King se tak stal neodmyslitelnou součástí populární kultury.
Mistr vypravěč
Stephen King bývá často označován jako „král hororu“, což sice do jisté míry sedí, ale zároveň jde o nálepku poněkud zavádějící – a pro někoho možná i odrazující. Ano, King má na svém kontě řadu ikonických hororových titulů, které formovaly žánr a ovlivnily celé generace čtenářů i tvůrců. Jenže jeho tvorba je žánrově mnohem pestřejší. Vedle hororu se s lehkostí pohybuje i v oblasti psychologického dramatu, fantasy či thrilleru.
Pokud bychom pro něj hledali výstižnější označení, osobně bych ho nazval spíše „mistrem vypravěčem“. Právě vyprávění – schopnost vtáhnout čtenáře do děje, vybudovat atmosféru a vytvořit živé, uvěřitelné postavy – je jeho nejsilnější disciplína. Jen málokdo dokáže z obyčejného, na první pohled banálního nápadu vytvořit dílo, které čtenáře zcela pohltí.
Vezměme si třeba román Cujo. Na papíře to zní jednoduše: bernardýn nakažený vzteklinou terorizuje matku s malým dítětem uvězněné v autě. Zní to možná jako béčkový námět na laciný horor, ale v Kingově podání se z toho stává intenzivní psychologické drama o strachu, zoufalství a bezmoci. Právě tahle schopnost – přetavit jednoduchou zápletku ve strhující příběh – dělá ze Stephena Kinga výjimečného autora, jehož dílo přesahuje hranice žánrů.
Osobní zkušenost
Právě ona často opakovaná nálepka „král hororu“ může za to, že jsem se ke Kingovi dostal až poměrně nedávno. I když si čas od času nějaký horor přečtu, rozhodně to není žánr, který bych aktivně vyhledával. A právě proto jsem se Stephenu Kingovi dlouho záměrně vyhýbal – což, jak dnes dobře vím, byla velká chyba. Ze všech stran se na mě valilo, že King rovná se horor a nic víc.
Zlom přišel až s knihou Dallas 63 – strhujícím románem o muži, který se vrací v čase, aby zabránil atentátu na Johna F. Kennedyho, a přitom zjišťuje, že minulost se měnit nechce a každá změna má svou cenu. Teprve tady mi došlo, že King není jen o temnotě a děsu, ale především o brilantním vypravěčství, které vás vtáhne do děje tak silně, že přestanete vnímat okolní svět.
Tohle všechno jsem si mimochodem potvrdil i ve zbrusu nové knize Stephena Kinga s výstižným názvem Čím temnější, tím lepší. Jde o sbírku dvanácti chytlavých a výborně napsaných povídek, které opět ukazují, v čem King skutečně vyniká – v mistrovském vyprávění.
Dejte Kingovi šanci
Poselství tohoto článku je jednoduché a jasné – zapomeňte na žánrové škatulky a zkuste si na Stephena Kinga udělat vlastní názor. Možná si říkáte, že horor není nic pro vás, ale pravda je, že Kingova tvorba sahá daleko za hranice děsivých příběhů. Má na kontě řadu knih, které se hororu jen okrajově dotýkají, nebo s ním nemají společného vůbec nic – a přesto jsou neméně poutavé a silné.
Proto se nebojte sáhnout po některém z jeho „méně strašidelných“ titulů. Ať už sáhnete po historickém románu Dallas 63, citlivém příběhu přátelství a dospívání Tělo (známém i díky filmu Stůj při mně), nebo psychologickém dramatu Zelená míle, věřím, že vás jeho vypravěčské umění chytne. A kdo ví – třeba zjistíte, že na Kingově tvorbě je mnohem víc než jen temnota a strach. Po přečtení jednoho jeho díla je totiž velmi pravděpodobné, že nezůstane jen u něj.
Martin Kudělka pro nakladatelství Beta
