Článek
Je obrovský rozdíl mezi tím odjet někam na pár týdnů na dovolenou a trvale se odstěhovat do jiné země. Jazyková bariéra, odlišná kultura a zákony, a především odloučení od přátel a změna životního standardu jsou nejčastějšími překážkami, s nimiž se emigranti potýkají a které mnoho z nich nakonec semelou a přinutí k návratu domů.
Středoamerická Kostarika je nádherná země, pokud milujete přírodu, nemáte příliš vysoké nároky a nerealistická očekávání. Ti, kteří sem nepřijedou s děravou kapsou a nechybí jim ani vůle naučit se alespoň základy španělštiny, jsou zde povětšinou uvítáni s otevřenou náručí. Zatímco na ty, již si myslí, že sem utečou před minulostí a dluhy a budou si zde žít jako králové, aniž by museli hnout prstem, čeká tvrdá srážka s realitou.
V Kostarice žijeme s manželkou již třetím rokem, a přestože našeho rozhodnutí emigrovat nelitujeme, rozhodně bychom tuto zemi nedoporučili pro život každému. Není pravdou, jak se mnoho lidí mylně domnívá, že zde chodíme v sukních z banánových listů, neznáme pitnou vodu ani internet a na lékařskou péči si musíme brát hypotéku.
Najít tu oficiálně práci je však pro průměrného Čecha prakticky nemožné a ceny nemovitostí v těsné blízkosti moře se šplhají do závratných částek. Na druhou stranu mít dům u pláže v prostředí, kde je běžně 80% vlhkost vzduchu a kam většina turistů míří kvůli prostituci a omamným látkám, je něco, co běžný člověk opravdu nechce.
Kdo chce odjet žít do těchto končin, potřebuje do začátku nejenom finance, ale i notnou dávku odvahy a zejména schopnost adaptace na jiné životní podmínky, protože Latinská Amerika se Česku podobá asi jako fazole s chilli jablečnému štrůdlu.
