Článek
Antonín Holý se narodil v Praze roku 1936 a už jako malý vynikal svým talentem a láskou k přírodním vědám. Po absolvování karlínského gymnázia se rozhodl pokračovat ve svých studiích právě na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnoval oboru organická chemie. Tyto studia zakončil získáním červeného diplomu a už tehdy mu bylo jasné, jakými kroky jeho životní cesta povede.
Cestu ke svým objevům ale neměl jednoduchou. I přesto, že měl dělnický původ, který se tehdejší komunistické straně velmi zamlouval, někdo Holého udal za jeho nevybíravé komentáře k zásahům Sovětů do tehdejší maďarské revoluce. Pro tehdejší vládu se tak nadějný akademik stal rázem odpůrcem režimu, kterému nebylo povoleno dále vykonávat svou profesi. Naštěstí pro Antonína Holého ho do Ústavu organické chemie a biochemie přijal i František Šorm. Ten v něm viděl nesmírný přínos a talent a byl ochoten riskovat případné politické tlaky a potíže. Zde Holý působil po tři roky, než se otevřela zcela nová laboratoř se zaměřením na nukleové kyseliny, kam přestoupil.
Toto pracoviště, které později i přes dvacet let vedl, se pro něj stalo doslova druhým domovem. Právě zde se totiž zrodily nejen výjimečné, ale přímo přelomové objevy, které mají využití dodnes a jenž zachránily či prodloužily životy milionům lidí. Za těmito objevy ale nestojí jen cílevědomost a bezbřehé odhodlání Holého, ale i spolupráce s belgickým lékařem a imunologem Erikem De Clercqem. S tím se seznámil díky šťastné náhodě, když se zúčastnil v roce 1976 vědeckého zasedání v německém Göttingenu.
Od té doby byli oba tito inovátoři nejen v kontaktu, ale navázali spolu i velmi plodnou spolupráci. Mezi jejich největší objevy patřily bezesporu acyklické nukleosidfosfonáty, tedy zcela nová forma antivirotik. Ty pomáhaly především pacientům, kteří byli infikováni virem HIV a zásadně jim tak měly pomoci prodloužit kvalitní život. Tyto antivirotika byla objevena jen pouhé dva roky poté, co se objevil první případ tohoto život ohrožujícího virového onemocnění a používají se dodnes. Tenofovir, jak se tento lék nazývá, našel své využití i při léčbě chronické hepatitidy B. Je až přímo fascinující, že spolupráce mezi těmito vědeckými týmy probíhala výhradně korespondenčně, a to mezi laboratoří v Praze a v Lovani.
Antonín Holý
Výzkum a vývoj nových látek v této oblasti vědy byl ale velmi nákladný, a tak se Holý s De Clercqem spojili s americkou farmaceutickou společností Gilead Sciences, jež vedl J.C. Martin, který věřil v tyto vědce a potenciál nových léků. Toto nové partnerství se nakonec ukázalo jako velmi dobré, neboť vědci měli přísun peněz a Gilead Sciences se podařilo nové léky celosvětově rozšířit. Holý, jenž byl autorem několika stovek publikací, byl zároveň i držitelem několika důležitých patentů. Právě ty dodnes přináší do rozpočtu Ústavu organické chemie a biochemie téměř 2 miliardy korun ročně.
Antonín Holý bezesporu patřil mezi nejvýznamnější chemiky nejen 20. ale i 21. století. A i přesto, že zemřel roku 2012 ve věku 75 let, jeho objevy ovlivnily a stále ovlivňují kvalitu života stovek milionů lidí po celém světě. Jeho léky byly zařazeny mezi základní medicínské prostředky Světové zdravotnické organizace a přispěly velkou měrou k zachránění celé generace mladých lidí v rozvojových zemích. I přes svůj světový věhlas se Holý vyhýbal pozornosti médií a veřejnosti a po celý svůj život byl velmi skromný.
Zpracováno na základě:
