Článek
S Jaroslavem Vrchlickým se seznamujeme už při studiu literatury na základních a středních školách. A vždy se o něm hovoří jako o osobě velmi noblesní a vážené. Mezi jeho slavná díla patří například i divadelní hra Noc na Karlštejně, podle které byl ve 20. století natočen slavný filmový muzikál Karla Svobody.
Jenže Jaroslav Vrchlický měl i tak trochu odvrácenou tvář. Jeho hojné vztahy se ženami a záliba v erotice není žádným tajemství. Možná ale své touhy a často i vulgární představy přenesl i do své díla. Bývají mu totiž často připisovány některé z perel českých sprostonárodních básní a povídek. Patří sem například Balada o prdu, která v desítkách slok popisuje, jak prdí různí lidé na základě jejich profese a postavení.
K dalším velmi známým dílům, kde je za jednoho z možných autorů považován právě Vrchlický, patří velmi vulgární Chanson sans honneur, v překladu doslova Píseň beze cti, i parodie na Svatební košili Karla Jaromíra Erbena. Báseň Rytíř Smil je pak z autorského hlediska připisována pouze Vrchlickému. Tato báseň vypráví o rytíři, který žil na hradě s velkou družinou, ale nevěděl o tom, že existuje láska. Ženy jsou v těchto básních popisovány jako nástroje sexuálního uspokojení. K takovému popisu jsou používány vulgární výrazy, a tak se Vrchlický staví do pozice typického muže dané doby, kde o emancipaci nemohla být řeč. Pokud je skutečně autorem takových děl, pak je jeho fazóna romantického básníka rázem pryč.
Mylně bývá Vrchlickému připisována i povídka na motivy románu Babička Boženy Němcové. Ta nese v nové vulgární verzi název Babička vulgaris, někdy také Senecta vulgaris neboli Sprostá babička. U této povídky bylo dokázáno, že byla napsaná až několik desítek let po smrti Vrchlického, předpokládá se kolem roku 1950. Existuje i zkrácená verze této povídky, která byla namluvena.
V době, kdy takové parodie a vulgární básně vznikaly, byly chápány jako díla určená jen pro úzký okruh lidí. Vulgární slova popisující mužské a ženské pohlavní orgány v sobě měly erotický náboj. Dnes se nám takové básně mohou zdát urážlivé až nemístné, dehonestující původní klasiku. To je ale pouze rozdílný pohled doby, protože si nejsme schopni představit soudobý kontext.
Jaroslav Vrchlický žádnou z těchto básní neuveřejnil pod svým skutečným jménem, řada z nich se na veřejnosti objevila až mnoho let po jeho smrti. Přesto se autorstvím básní dnes zabývají odborníci na slovo vzatí, kteří ho v některých případech Vrchlickému skutečně připisují. Jak to ale skutečně bylo, se možná už nikdy nedozvíme.
Zpracováno na základě:
