Bourbonský tunel pod Neapolí je fascinující podzemní labyrint, který sloužil jako královský úkryt

Neapol. Jedno z největších italských měst je právem nazývané jako hlavní město jihu. Leží na úpatí sopky Vesuv a je plné historicky cenných pamětihodností, které sem každý rok lákají miliony turistů. Existují zde ale i místa, která nejsou turisty tak známá a přesto stojí za návštěvu. Jedno takové unikátní místo vám dnes představíme. Jedná se o Gallerii Borbonicu neboli Bourbonský tunel.

Tento tunel byl postaven pravděpodobně v polovině 19. století. Propojil královský palác spolu s vojenskými kasárnami. Měl tedy hned několik možností využití. Jednak se zde mohl král schovat, kdyby byl jeho palác dobyt, aniž by o něm někdo věděl. Sloužit mohl i jako úniková cesta pro obyvatele paláce, kteří takto podzemím mohli zmizet bez povšimnutí. Důležitý účel byl ale také obranný. Z místních kasáren mohli tunelem projít vojáci, kteří pak v paláci posloužili k jeho vnitřní obraně.

Důvod byl jednoduchý. Tehdejší král Ferdinand II. Bourbonský se obával povstání svého lidu, a tak hledal možnosti, jak se proti těmto nečekaným událostem pojistit. Celé podzemí má tak neuvěřitelnou rozlohu přes tisíc metrů čtverečních. V té době o tunelu věděla jen hrstka zasvěcených.

Ve 20. století však našel tunel trochu jiné využití. V tunelech se začalo skladovat pašované zboží a zabavené automobily. Místo tak posloužilo jako trochu zvláštní garáže. Některá stará vozidla zde můžete vidět i dnes. Byla tu ponechána, aby připomínala i dobu, ve které tunel nesloužil ke královským účelům.

Ještě jedno využití tunel našel během 2. světové války. Lidé se v tunelech schovávali během bombardování Neapole. Posléze sloužil tunel jako dočasný domov tisícovkám těch, kterým bombardování zničilo jejich obydlí. Nebylo to však hezké bydlení. Proud zde byl velmi slabý, zásob bylo málo.

Dnes je tunel přístupný veřejnosti. Nese italský název Galleria Borbonica a na svých prohlídkových trasách návštěvníkům představí všechny období svého využívání. Najdete zde tak připomínku královského úkrytu, skladiště automobilů, ale i pozůstatky věcí, které tu nechali lidé během 2. světové války. Místo může tak v některých momentech působit až depresivně. Převrácené dětské kočárky či zbytky dětských hraček mohou na slabší povahy působit dost sugestivně.

Dnes je zpřístupněno asi 500 metrů chodeb, do kterých se sestupuje z krásného náměstí Piazza del Plebiscito. Abyste se dostali do hlavního tunelu, je třeba zdolat převýšení 30 metrů. Návštěva však určitě stojí za to. Máte totiž možnost prozkoumat Neapol zase z trochu jiné stránky a zamyslet se nad osudem lidí, kteří tunelem procházeli, nebo tu po čas dokonce žili.