Článek
Žijeme v panelovém domě na kolínském sídlišti. Přes panely je toho přece jen dost slyšet, takže o vztahu sousedů, kteří bydlí nad námi, jsme si již dávno udělali svůj vlastní obrázek. Venku vypadali jako idylický pár, ale jakmile se zaklaply dveře bytu, začal neskutečný řev.
V jejich vztahu byla iniciátorem hádek právě manželka. Vzhledem k hlasitosti jejího projevu, jsme mnohdy rozuměli jejímu projevu slovo od slova. Začala svému muži velmi vulgárně nadávat, on jí na to většinou skoro nic neřekl, někdy se snažil oponovat. Marně.
Spali každý v jiném pokoji, a tak se často stávalo, že po takové hádce žena svého manžela zamkla v pokoji a nechala ho tak zamčeného i celou noc. Co už se ale dá považovat za domácí násilí, byly chvíle, kdy muž ve svém pokoji usnul, ona přiběhla do jeho pokoje, shodila ho z postele a začala na něj křičet, že když ona nespí, tak on nebude také, že je líný a podobně. V takových chvílích se manžel snažil i slovně bránit, ale většinou bez úspěchu.
Když už toho pro naše uši bylo opravdu moc, šli jsme k nim do patra a zazvonili na jejich zvonek. To většinou alespoň na pár hodin pomohlo, než to začalo znovu. Kdykoli jsme jejího manžela potkali, stěžoval si na ni, ale nechtěl s tím nic dělat.
Nejhorší však bylo to, že agresorka zatím rozjela svou vlastní hru, kdy jejich dospělým dětem, které s nimi již nebydlely, při návštěvách soustavně opakovala, jak je její manžel blázen a jak ji týrá. A všichni dobře víme, že iniciátory domácího násilí jsou většinou muži. Policie se tak nějak logicky v první moment vždy přikloní na stranu ženy.
Když byla u sousedů poprvé policie, tak manželka samozřejmě začala s tím, že jí manžel týrá, zavolala k tomu své děti, které jí to dosvědčily, a jediný, kdo z toho měl problém, byl právě ten nevinný a týraný muž. Manželka se od něj po letech společných hádek odstěhovala.
Protože víme, jak to u nich chodilo, nebo jsme většinu jejich hádek alespoň slyšeli, chystáme se jít podat výpověď na policii. Není správné, aby policie okamžitě dala za pravdu ženě, která pro týrání neměla jediný důkaz. Navíc to byla celou dobu ona, kdo svého muže týral.
Domácí násilí je strašné v jakékoli svojí formě. Nemusí to být fyzické napadání, často je ničivější ve své psychické podobě. Takto týraní partneři mívají problémy i po ukončení takového vztahu, někdy z toho do konce svého života úplně nedostanou. Pokud jste, nebo jste někdy byli, svědky domácího násilí, neváhejte to okamžitě oznámit. Možná tím někomu můžete zachránit život. Týraní partneři se často bojí udělat první krok a osobu, která je takto týrá, i přesto všechno milují. Agrese ale často časem stoupá a přerůstá v něco, z čeho už není cesty ven. A pamatujte, nemusí to být vždy muž, kdo je tím agresorem.
