Článek
Holubici pojmenovali Cher Ami, což v překladu z francouzštiny znamená drahý přítel. Brzy se z ní stal jeden z poštovních holubů, které měli Američané k dispozici za 1. světové války. Celkem jich v té době zaměstnávali na šest stovek. Doručování zpráv prostřednictvím poštovních holubů bylo totiž metodou, která se v nouzových situacích osvědčila. Ne vždy ale holubi dorazili do cíle. Stávali se totiž terčem zbraní, kterými po nich pálili vojáci protivníka.
Když se válka chýlila ke konci, bylo to v říjnu 1918, mohla Cher Ami ukázat své dovednosti. Přestože válka měla zanedlouho skončit, Němci se nevzdávali a dál bojovali do posledního muže. Major Charles White Whittlesey vedl toho dne část pěší divize, která měla za úkol obsadit silnici mezi dvěma vesnicemi a kótu 198, díky níž mohli mít Spojenci pod kontrolou celou oblast. Major Whittlesey spolu s 550 muži dosáhl zadaného cíle, jenže nedostal informaci o tom, že zbytek pěší divize už se stáhl a nebude je na kvótu následovat. Stalo se tak, že se Spojenci dostali do německého obklíčení, ze kterého nebylo úniku.
Později dostala tato část pěší divize označení Ztracený prapor právě kvůli tomuto nešťastnému incidentu. Obklíčení spojenci se snažili vydržet v obklíčení co nejdéle, ale zásoby jim rychle docházely a Němci na ně neustále útočili. A nebyli to jen Němci, kdo ohrožoval jejich život. Byli to i jejich vlastní vojáci.
Spojenci je bombardovali. Nikoli záměrně, ale na vině byla zřejmě špatná lokalizace. Dělostřelectvo mělo chybné souřadnice, a tak, aniž by to vědělo, pálilo po svých lidech. Tehdy napadlo obklíčené Spojence, aby dali svým kolegům zprávu právě prostřednictvím poštovních holubů. Vyslali celkem tři takové holuby, ale první dva byli záhy sestřeleni německým vojskem. Pak přišla na řadu Cher Ami.
Tu kulky zasáhly také. Po německém odstřelování ji chyběla jedna noha a postrádala dokonce i jedno oko. Přesto se rozhodla, že svůj úkol musí splnit. Za 25 minut uletěla více než 40 kilometrů, aby doručila zprávu, kterou měla přivázanou na pravé noze. Ve zprávě prosil Ztracený prapor o okamžité přerušení odstřelování. Dále zpráva obsahovala přesnou polohu praporu.
Odstřelování okamžitě ustalo. Pod palbou Němců ale prapor zůstával dál. Musel ještě několik hodin vyčkat, než se je Spojencům podaří zachránit. Z 550 členů pod velením majora Whittleseye přežilo 194 mužů. Kdyby nebylo Cher Ami, nepřežil by pravděpodobně ani jeden z nich.
Cher Ami dostala od veterináře protézu a žila ještě další rok, než zemřela. Po její smrti byla mumifikována a vystavena ve vojenském muzeu ve Washingtonu. Později dostala i medaili za zásluhy a milovala ji celá Amerika. Stala se dokonce i součástí výuky dějepisu, kde se o ní děti v Americe učí dodnes. Byla jednou z největších zvířecích hrdinek, které kdy tento svět měl.
