Článek
Když jsme byli nedávno s přítelkyní na nákupech, jedna věc ji zaujala. Byla to krásná vlněná šála. Několik minut se u ní rozplývala, aby ji pak zase vrátila na místo, protože se jí zdála moc drahá. V dnešní době se totiž snažíme šetřit a dát za šálu neznámé značky patnáct set korun se jí nechtělo. Já jsem si ale šálu zapamatoval s tím, že jí ji objednám k Vánocům.
Když jsem ji ale hledal na internetu, abych ji objednal, všude byla nedostupná nebo vyprodaná. Za pár dní jsem ale měl mít cestu do onoho obchodního domu, kde jsme ji společně viděli, a tak jsem si říkal, že se tam zastavím. Jenže jsem objevil ještě něco mnohem lepšího.
Procházel jsem tehdy Pařížskou ulicí v Praze, která je známá svými vysokými cenami, avšak zboží tady koupíte jen od těch nejlepších světových značek. A za jednou výlohou mě zaujala šála, která byla stejně hezká a možná i hezčí než ta, která se jí líbila. Rozhodl jsem se tedy, že ať to stojí, co to stojí, koupím jí tu šálu tady.
Vstoupil jsem do obchodu a slušně jsem pozdravil. Hned na uvítanou si mě ale tamní prodavačka změřila pohledem od hlavy až k patě a pak jen neochotně pozdravila. No to jsem úplně nečekal, přeci jen jsem předpokládal, že v takto drahých obchodech se tu o zákazníky starají se vší péči. Vůbec si mě ale nevšímala. Když jsem se jí pak zeptal na šálu, kterou jsem viděl za výlohou, otráveně se zvedla a šla mi ji ukázat. Podávala mi ji tak křečovitě, že to vypadalo, jako kdyby měla strach, že ji umažu ba dokonce odcizím.
Ta šála byla naprosto geniální. Všiml jsem si i ceny. Stále necelých sedm tisíc korun. Ano, na šálu to bylo opravdu hodně, co bych ale pro svou přítelkyni neudělal. Navíc mi prodavačka sdělila, že šála není pouze z obyčejné vlny, ale s příměsí kašmíru. To slovo kašmír tak zdůraznila, že jsem se jí musel podívat do očí. Koukala se na mě, jako kdybych si spletl obchod.
Když jsem si šálu chvíli prohlížel, drze mi ji vytrhla z ruky se slovy: „Ta šála ale stojí 6900 korun!“ Rychle jsem zareagoval, že to vím a že si ji vezmu. A znovu si mě změřila pohledem od hlavy až k patě a teprve potom se jí na tváři rozzářil úsměv. Otočila o 180 stupňů a najednou se chovala neskutečně zdvořile a mile. Ptala se mě jestli ji chci dárkově zabalit a jestli může ještě s něčím posloužit.
Z jejího přístupu jsem byl doslova znechucen. Měl jsem sice na sobě staré tenisky, džíny a dva roky starý kabát, i tak jsem ale nepředpokládal, že mě kvůli mému vzhledu bude soudit už ve dveřích do obchodu. A dokud si myslela, že si tak drahou šálu jen těžko koupím, chovala se neuvěřitelně lhostejně a arogantně. Teprve když zjistila, že jí tam udělám alespoň nějaký kšeft, začala se lísat do mojí přízně. A takové lidi já bytostně nesnáším. Také mě to utvrdilo v tom, že v těchto obchodech zřejmě nakupují pouze snobové, na kterých jsou peníze vidět na první moment.
Tak snad alespoň přítelkyni udělá radost.
Zpracováno na základě vlastní zkušnosti.
