Článek
Zhruba před rokem a půl jsem nastoupil do zaměstnání. Vedoucí oddělení byla velmi milá a příjemná. Ani ve snu mě nenapadlo, čeho všeho budu svědkem. Její chování snášeli kolegové a kolegyně už po dlouhé roky. Nejhůře na tom byla její asistenka, ze které si šéfová udělala doslova služku.
Vedoucí oddělení nebyla opravdu osobou na svém místě. Neuměla vůbec nic. Její asistentka jí musela zapínat počítač a tiskárnu, než přišla do práce, protože sama by to nezvládla. To samé bylo se skenováním a kopírováním. Před odesláním jakéhokoli emailu si jej musela asistentka přečíst, zda dává smysl a neobsahuje hrubky. Tohle vše by se ale ještě dalo pochopit.
Svoji asistenku i studentky, které u nás vykonávaly praxi, posílala vedoucí našeho oddělení na pochůzky. Tyto pochůzky ale byly čistě soukromého rázu. Většinou se jednalo o nákup drahého alkoholu, spodního prádla, luxusních módních doplňků či věcí do domácnosti naší šéfové. Vždy, když šla vedoucí kolem luxusního obchodu v Pařížské ulici a líbila se jí za výlohou třeba kabelka, vyfotila si ji do mobilu, fotografii poslala své asistentce a ta pro ni musela doběhnout. Několikrát musely studentky objíždět i pobočky obchodů po celé Praze, než sehnaly to, co vedoucí žádala.
To, co přišlo později, my ale doslova vyrazilo dech. Když bylo venku bláto, nebyl pro vedoucí problém se v práci zout a zablácené boty předat své asistence, aby jí je vyčistila. V letních měsících pak musela asistentka vedoucí napouštět lavor se studenou vodou, který jí dávala k nohám, aby si v něm šéfová mohla chladit nohy. Když voda zteplala, vedoucí jednoduše zavolala na asistentku, že potřebuje výměnu.
Několikrát jsem byl svědkem i pochůzek, kdy měly zmiňovaná děvčata obstarávat pro vedoucí přípravky hygienické až intimní povahy. Třešničkou na dortu pak byly ovocné středy, kdy vedení firmy obstaralo na každé oddělení mísu ovoce a zeleniny. Tyto mísy byly pro celé oddělení a mohl si z nich vzít kdokoli. Naše šéfová ale vyžadovala jiný postup. Nikdo si nesměl z mísy vzít nic, dokud si nenabídla ona. Dále si směla nabídnout její zástupkyně a teprve poté řadoví zaměstnanci. Až si všichni řadoví zaměstnanci nabídli, mohla ovoce a zeleninu ochutnat i asistenka, nakonec pak brigádnice studentky, na které už toho většinou moc nezbylo. Pokud někdo toto pravidlo porušil, bylo z toho haló po celém oddělení.
Vedoucí každému již při nástupu říkala, že jako management má ona volnou pracovní dobu, což samozřejmě nebyla pravda. Přesto však chodila do práce maximálně dvakrát v týdnu na přibližně tři až čtyři hodiny. Z toho vždy tak 30 minut pracovala, zbylý čas trávila tím, že obcházela jednotlivé kanceláře, kde si vždy sedla a vyprávěla. Přestože ostatní měli práce až nad hlavu, ona popisovala, jak si užila víkend, kde byla, co drahého si dala a koupila, jak si užívala. Prostě jen zdržovala. Když každému sdělila vše, co chtěla, sebrala se a odešla domů. Veškerou práci za ni musela dělat její zástupkyně, která se o tom ale před nikým z vedení nesměla ani slůvkem zmínit.
A teď mi řekněte, je tohle správné chování vedoucího oddělení? Chápu, že jako vedoucí má svoje výsady a privilegia, ale tohle už často hraničilo až se šikanou, zejména vůči její asistence. Má tohle v práci opravdu někdo zapotřebí?
