Článek
Čtyřdenní pracovní týden zavádí některé evropské státy zejména z toho důvodu, že bylo prokázáno, že se tím zvedne efektivita u zaměstnanců. Ti pak pracují nejen rychleji, ale i ve větší psychické pohodě, protože si udržují zdravý work-life balance, což je vyhovující poměr mezi volným časem a časem stráveným v práci.
Kromě toho patří k výhodám čtyřdenního pracovního týdne větší spokojenost zaměstnanců a jejich kreativita. Takoví zaměstnanci se snaží svůj pracovní čas co nejvíce využít, aby svou práci stihli. Tráví tak méně času surfováním na internetu a dalšími činnostmi, kterými svou práci jen oddalují. Firma ale zkrácením pracovního týdne ušetří i na energiích a úklidu pracoviště. Obecně se za přínos považuje i dopad na životní prostředí, protože zaměstnanci méně cestují do práce a tím přírodu kolem sebe tolik nezatěžují. Přínosem pro stát je pak zejména nižší nezaměstnanost, protože v některých firmách je třeba kvůli nepřetržitému provozu přijmout další pracovníky.
Stejně jako každý systém s sebou i tento nese jistá rizika. Firma se v případě neuváženého zavedení čtyřdenního pracovního týdne může dostat do problémů, protože vytížení zaměstnanci svou práci nestihnou. Ti, kteří chtějí pracovat navíc, nemohou. V některých typech podniků se takový systém z praktického hlediska ani zavést nedá.
V extrémním případě ke zvýšení efektivnosti zaměstnanců nedojde. To se stalo po zavedení čtyřdenního pracovního týdne ve Francii. Lidé pracovali stejně efektivně jako předtím. Protože pak ale svou práci nestíhali, chodili do práce i pátý den v týdnu. Zaměstnavatel jim za to musel vyplácet peníze za přesčas.
A právě toho se bojí čeští zaměstnavatelé. Tedy alespoň někteří. Mají strach, že se efektivita zaměstnanců nezvedne, zavedením čtyřdenního pracovního týdne se jim ale zvednou náklady na ně. A proto se zavedením tohoto systému otálejí, přestože se ve většině států Evropy osvědčil.
Podle statistiky z roku 2022 pracují Češi nejvíce z celé Evropské unie. Oproti průměru napracují ročně až o 100 hodin více. Jenže jako práce se zde počítá čas v práci strávený, nikoli ten počet hodin, který skutečně pracují. Zejména v kancelářích se tak často můžeme setkat s trendem, že zaměstnanci v práci sice stráví osm a půl hodiny, v nichž mají půlhodinovou přestávku na oběd, v praxi ale pracují mnohem méně než oněch osm hodin. Mnoho času jim zabere právě surfování na internetu, povídání s kolegy a kolegyněmi, příprava čajů a kávy, osobní telefonáty, někdy i soukromé pochůzky do okolí místa zaměstnání.
Pro kancelářská povolání i pro mnoho dalších zaměstnání u nás by se dal skutečně čtyřdenní pracovní týden zavést. V práci stejně nemají co dělat, práci by v některých případech zvládli klidně i za tři dny. Otázkou ale je, zda by se nezachovali jako Francouzi a nepracovali pořád stejně, jen by za to chtěli více peněz.
Zpracováno na základě:
