Článek
Fast foody a ohřívaná kuchyně nepatří k tomu nejzdravějšímu, co si hladový člověk může dát. Ani já nejsem příznivcem nezdravého stravování. Občas ale člověk dostane chuť a nedokáže ji utišit, dokud si nějakou takovou nezdravost nedopřeje.
My cestovali do zahraničí a kousek před hranicemi s Rakouskem jsme dostali chuť na sekanou housce, kterou vám připraví v jednom nejmenovaném supermarketu. Tato sekaná mi nepřijde příliš kvalitní, ale rozhodně výborně chutná. Na výběr je klasická bavorská sekaná, bavorská se sýrem nebo babiččina. Prostě jsme neodolali a museli jsme si ji při naší cestě dopřát.
Zaparkovali jsme před supermarketem a hned jsme si to namířili k pultu, kam stačí přinést kaiserku a o zbytek už se postará obsluha. Vždy mě bavilo sledovat, kolik vám toho dotyčná obsluha do kaiserky ukrojí. Nedělají to totiž na váhu, ale spoléhají se na odhad. Někdy tak můžete dostat jen malý plátek, někdy naopak takový, že ho ani nemůžete sníst.
Vždy se na obsluhu u pultu usmívám v naději, že ji to třeba potěší a ukrojí mi silnější kus sekané. Tady jsem ale nepochodil. Už když nás paní za pultem viděla, že neseme dvě kaiserky, obrátila oči v sloup. Bylo mi jasné, že tuhle část svojí práce nesnáší.
Otráveně se nás bez pozdravu zeptala, co si dáme. Když jsem jí podával pečivo, znovu protočila oči. Říkal jsem si, že to už by snad stačilo. Zanadávat si přece může, až tu nebudeme. Jenže ona pokračovala se slovy: „Chcete to napatlat?“ Mluva obsluhy mě trošičku zaskočila. Řekl jsem jí, že jednu chceme bez omáček a jednu s kečupem i hořčicí. Na to se na mě podívala takovým pohledem, že jsem v něm jasně viděl nenávist. Jedovatě dodala: „Ježišmarja, ještě s obojím!“
Trvalo jí asi dvě minuty, než ty dvě kaiserky rozkrojila v půli. Pak se neohrabaně vrhla po sekané se sýrem, kterou jsme chtěli. Ta jí ale vyklouzla a spadla na zem. „No, tak sýrová už není,“ ozvalo se. Kolega, se kterým jsem cestoval, si povzdechl, že zrovna na tu sýrovou měl chuť. Reakce paní za pultem mě šokovala: „No tak vám ji můžu sebrat ze země, jestli chcete.“
Rozhodli jsme se, že si dáme místo sýrové babiččinu. Přece jenom to bylo jistější. Když ukrojila obsluha první plátek, zdál se mi velmi tenký již od vrchu, byl to slabý půl centimetr. Ruka jí ale sjela tak, že dole už měla sekaná sotva jeden milimetr. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to snad nemyslí vážně, že tenhle plátek má tak sotva čtyřicet gramů. Opět po mě hodila svůj nevraživý výraz, vzala plátek, hodila ho na váhu a konstatovala: „Má čtyřicet pět! Co byste nechtěl.“ Plátek vzala z váhy a hodila ho na jednu polovinu kaiserky, až se jí plátek zlomil v půli. Připlácla ho vrchním dílem a už mi ho balila. Předtím ještě stačila oběma půlkami kaiserky přimáčknout sekanou tak, že ji tam téměř rozmačkala.
Kolega dostal plátek sice o něco silnější, ale stále se neblížil ani standardu. Když nám obsluha podávala zabalené sekané v kaiserce, řekl jsem jí ironicky, že tedy pěkně děkujeme. Odvětila jen: „No máte za co!“
Do téhle pobočky supermarketu se již naštěstí nikdy nemusíme vrátit. A pokud bychom někdy snad jeli kolem, tak se jí vyhneme obloukem. Děkujeme paní za pultem za profesionální a vřelý přístup. Snad se jednalo jen o výjimku.
