Článek
Každá generace dětí a dospívajících je trochu jiná. Dnešní mladá generace však postrádá jakýkoli respekt ke svému okolí a neuznává autority. O světě kolem sebe neví vůbec nic. Samozřejmě to neplatí pro všechny děti a dospívající plošně, ale vzhledem k tomu, jak to pozoruji ve svém okolí, jedná se o podstatnou část této části populace, dost pravděpodobně i o její většinu. Zde je několik bodů, kterých si dnešní děti neváží.
Rodiče
Děti své rodiče využívají. Jsou pro ně pokladničkou plnou peněz, kterou je potřeba vysávat. Chtějí všechno, na co si ukážou. Pokud jim odmítnete něco koupit, je z vás ten nejhorší rodič na světě. Dost často to samy děti nazývají týráním a šikanou. Neposlouchají, odmlouvají, jsou vulgární, vysmívají se tomu, kolik rodiče berou a co dělají za práci. Stejně se chovají i ke svým prarodičům a dalším příbuzným. Nutno ale podotknout, že je to tak trochu vina i rodičů, kteří je dnes vychovávají v představě, že jsou naprosto dokonalí a pokud udělají chybu, určitě to není jejich vina.
Peníze
Děti neznají cenu peněz. Je jim jedno, kolik co stojí, jak dlouho na to museli rodiče vydělávat, prostě to chtějí. Vyžadují často dražší oblečení a boty, než mají jejich rodiče. Takové předměty a dárky, které dostanou k narozeninám či k Vánocům, je baví jen malou chvíli. Pak je odloží a chtějí zase něco nového. Tamto už totiž není in, takže je to už vůbec nezajímá.
Učitelé
Respekt k učitelům chybí zcela. Děti před nimi dávají zcela očividně najevo, že je škola vůbec nezajímá a že jim výklad učitele není k ničemu. Domácí úkoly už skoro ani nedělají. Některé školy tak dávají domácí úkoly týdenní, protože je jasné, že ze dne na den se žáci připravovat odmítají.
Kultura a historie
Mládež nemá skoro žádné povědomí o naší historii. Historická fakta a postavy jim nic neříkají, ani je to nezajímá. Slýchávám argument, že je nesmysl se učit o historii, když ta už je dávno pryč a všichni v ní byli zaostalí. Chození po památkách, do muzeí či na kulturní akce je pro ně tabu. Je to nuda a ztráta času. Když už se je vám podaří někam vytáhnout, tak to tam stejně nevnímají. Mají mobily v ruce a chatují si s kamarády o tom, jak se nudí.
Přátelé
Hodně mladých se s přáteli už nemusí ani vidět. Stačí, když si s nimi neustále dopisují. Musí být stále online. Přátelství, lásky, nadávky, nenávisti. To vše si sdělují přes sociální sítě. To, co mají rádi, pak svým kamarádům a všem v okolí prezentují právě na těchto sítích.
Děti žijí v imaginární bublině své jedinečnosti. Nikdo přece není lepší a dokonalejší. Odmítají jakoukoliv kritiku od kohokoli. Jak není po jejich, je zle. Neumí se chovat a postrádají základní znalosti, protože je to prostě nezajímá. Jak to tady v Česku bude vypadat, až taková generace vyroste? Narazí a změní se, nebo jejich děti budou ještě mnohem prázdnější?
