Článek
Když se budeme chtít za touto jedinečnou jeskynní vypravit, budou muset naše kroky směřovat mimo kontinentální Evropu na britské ostrovy, konkrétně do Skotska. U jeho západního pobřeží totiž leží souostroví Vnitřních Hebrid, z nichž některé jsou obydlené a některé nikoli. A právě na jednom takovém neobydleném ostrově s názvem Staffa najdeme něco jedinečného. Fingalovu jeskyni.
Fingalova jeskyně je veřejnosti volně přístupná, avšak při její návštěvě je třeba dbát co největší opatrnosti. Skály jsou tu velmi kluzké a jeskyně je z časti vyplněna mořem, protože leží přímo na mořské hladině. Není průchozí, což znamená, že stejným vchodem, kterým se dostanete dovnitř, budete muset i jeskyni opustit. Od jara do podzimu tak můžete učinit na výletních loďkách, které sem vozí turisty. Vydat se sem ale můžete z ostrova i pěšky z ostrovního přístaviště. Čím je ale Fingalova jeskyně proslulá, je její jedinečná akustika.
Právě kvůli přirozené akustice se tomuto prostoru někdy také říká melodická jeskyně. Čedičové stěny a klenutý strop jeskyně pomáhá síření tónů, které vydává šumící moře, jeskyní. Nemusíte tak vydat ani hlásku, a přesto uslyšíte nádherné melodie, které vytváří sám oceán.
Už na pohled je ale jeskyně rozdílná od většiny jeskyň, které můžeme na planetě zemi najít a navštívit. Její vstup i stěny uvnitř tvoří doslova pravidelné čedičové sloupy, které tu umocňují atmosféru jedinečnosti. Na první pohled si člověk může myslet, že něco tak pravidelného přece nemohla stvořit příroda a že určitě musela zasáhnout lidská ruka. Ale tento prostor je skutečně pouze dílem přírody. Vznikl činností okolních sopek a ochlazováním lávy, která z nich vytékala.
Pro svět se stala jeskyně známou v druhé polovině 18. století. Do té doby byla součástí soukromého panství, běžný člověk se sem tak neměl šanci podívat. Od dob, kdy sem mohl volně připlout kdokoli, se jeskyně stala inspirací mnoha umělců. Prvním z nich byl Felix Mendelssohn Bartholdy, kterého fascinovaly ozvěny vody uvnitř jeskyně. Inspirován těmito zvuky napsal dílo, které nazval Hebridy. A právě tato skladba sem začala lákal turisty, kteří chtěli slyšet podobné zvuky, jaké slyšel Bartholdy, když Fingalovu jeskyni navštívil.
Jeskyně ale inspirovala i malíře či spisovatele, kteří děj svých dobrodružných románu zcela nebo alespoň zčásti umisťovali právě na ostrovy kolem Fingalovy jeskyně. Název pak jeskyně dostala podle hrdiny epické básně, kterou napsal v 18. století skotský spisovatel James Macpherson.
Ostrov, na kterém Fingalovu jeskyni najdeme, leží doslova jen pár kilometrů od pobřeží britských ostovů, a tak pokud se chcete zaposlouchat do zvláštních ozvěn šumícího moře, nezapomeňte se tady stavit, až budete objevovat Skotsko.
Zpracováno na základě:
