Hlavní obsah
Lidé a společnost

Fotografie chlapce, který nese svého mrtvého bratra na zádech ke kremaci, dojímá k slzám

Foto: Joe O'Donnell / Wikipedia Commons / volné dílo

Válka je vždy krutá. Bere nám rodiny, příbuzné a známé, ztrácíme ideály a do běžného života se jen těžko vracíme. I tak má ale lidstvo stále tak krátkou paměť, že ty největší omyly historie opakuje stále dokola.

Článek

Na planetě Zemi se válčilo od nepaměti. Ve starověku byly války, bitvy a útoky na denním pořádku. Šlo totiž o rozšiřování území. Jak ale doba pokročila, vyvinuly se s ní i zbraně. Meče a děla vystřídaly samopaly, rakety a zbraně hromadného ničení. Ještě před pár lety jsme si říkali, že nás Evropanů se to netýká. A dnes tu jedna taková válka zuří. A my jen přihlížíme.

Během dvacátého století se na světě objevilo několik autokratických vůdců, kteří se neštítili ničeho včetně genocidy nebo zabíjení vlastních mužů. Jedním z nejkrvavějším konfliktů byla bezesporu druhá světová válka. Tam totiž došlo poprvé k použití atomové bomby.

Když se Japonsko na straně Německa zapojilo do druhé světové, zaútočilo tehdy na americkou základnu na Pearl Harbor. A Američané rozhodli o odplatě nejvyšší. Na dvě japonská města, Hirošimu a Nagasaki, svrhli atomové bomby. Možná ani oni v té době ale netušili, jak ničivou silou tyto bomby na města dopadnou.

V Hirošimě zemřelo v okamžiku výbuchu bomby asi 70 tisíc lidí, odhady, které zahrnují i ty, kteří zemřeli na následky tohoto výbuchu v následujících letech, se ale blíží až ke dvěma stem tisícům. V Nagasaki byl ten počet o něco nižší. Okamžitá smrt zasáhla zhruba 40 tisíc lidí a přibližně stejný počet jich zemřel v následujících letech.

A právě v Nagasaki byla pořízena fotka, která dojme k slzám. Je na ní zachycen malý japonský chlapec, který na zádech nese svého bratra. Stojí před krematoriem a čeká až na něj přijde řada. Autor fotografie, Joe O´Donnell, popisuje, že chlapec svého mrtvého bratra přinesl se vztyčenou hlavou. Čekal, až si jej převezmou kompetentní lidé. Protože se ale v té době kremace prováděla v provizorních podmínkách, přihlížel chlapec i samotnému zpopelnění. Přitom se ani nehnul, ani nerozplakal. Počkal, dokud tělo neshoří, a pak zase odešel.

Na přelomu 70. a 80. let se v Japonsku objevil sběratel, který atomový útok v Nagasaki zažil. Jeho cílem bylo nashromáždit co nejvíce fotografií, které by mapovaly hrůzy, které tehdejší bombový útok způsobil, a pak je zpřístupnit případným zájemcům. Chlapcovou fotografií byl natolik fascinován, že se snažil vypátrat jeho totožnost. To se mu nakonec nepovedlo. Jeden z jeho známých ho sice poznal, znal ho z dětství podle vidění, jméno si však nepamatoval nebo ho možná nikdy ani nevěděl.

Pátrání po chlapci z fotografie nakonec vedlo do slepé uličky. S velkou pravděpodobností po útoku dlouho nežil, očití svědkové totiž tvrdí, že chlapci tekla krev z očí i z nosu, což by znamenalo, že byl také ozářen, nebo se v době výbuchu nacházel v nebezpečné zóně. Je tak více než pravděpodobné, že v následujících letech zemřel na rakovinu či leukémii. Ať ho potkal jakkoli tragický osud, v Japonsku je dodnes vzpomínán jako symbol síly.

Zpracováno na základě:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz