Článek
Fotografie, o které je řeč, vznikla v roce 1913. A přesto, že je tím pádem 112 let stará, je barevná. Pořídil ji totiž tehdy Stéphane Passet, francouzský fotograf, který pro bohatého bankéře Kahna testoval barevnou fotografii na bázi vynálezu bratří Lumièrů. To, co s ní ale zachytil, se rozhodně pozitivně hodnotit nedá. Svůj fotoaparát použil na zvěčnění lidského utrpení a čekání na smrt.
Žena, která je na snímku zachycena, pochází z Mongolska, kudy Passet i se svým mecenášem projížděl. Byla odsouzena k smrti obzvlášť brutálním způsobem. Byla zavřena do dřevěné bedny s otvorem, kde měla čekat na svou smrt. Bedna pak byla umístěna v mongolské poušti. Utrpení ženy bylo o to větší, že mohla žebrat od kolemjdoucích trochu vody nebo jídla. Tím si ale v principu věci vůbec nepomáhala. Jen oddalovala to, co bylo podle mongolského práva nevyhnutelné. Vlastní smrt. Pouze její utrpení trvalo mnohem déle.
Je až s podivem, že francouzský fotograf a jeho bohatý mecenáš nezasáhli a ženu ze zajetí nevysvobodili. Její snímek si ale přesto pořídili, což jim bylo ostatně mnohokrát vyčítáno. Jenže dostali jasné pokyny, že se při cestách zeměmi, jako je Mongolsko, musí řídit určitými pravidly a nesmí zasahovat do jejich zvyklostí a porušovat jejich zákony. A tak ženu nakonec nechali napospas jejímu osudu.
I když fotografie vznikla už v roce 1913, k jejímu prvnímu zveřejnění došlo až v roce 1922. Poprvé ji otiskl časopis National Geographic. Příběh, který však fotografii doprovázel, rozhodně nebyl přijat kladně. Článek v časopise tehdy tvrdil, že tento trest byl ženě udělen za cizoložství. Lidem v civilizovaných zemích se to ale v té době zdálo tak trochu přitažené za vlasy. Za co mongolská žena trest smrti vyhladověním dostala se fotografovi ani jeho společníkovi nikdy zjistit nepodařilo, takže se klidně mohlo jednat o fabulaci vědeckého časopisu. Jisté však je, že tyto tresty byly pro Mongolsko typické ještě v minulém století.
I když se tato fotografie z cest fotografa a bankéře stala tou nejslavnější a asi i tou nejkritizovanější, Kahn podnikl s dalšími fotografy několik dalších výprav po světě a podařilo se mu barevných fotografií z exotických zemí nashromáždit desítky tisíc. I některé další snímky zobrazující často doživotní vězně nebyly veřejností kladně přijaty. Nutno však podotknout, že i přes krutost, která je na snímcích zachycena, se tyto fotografie v době svého vzniku staly neocenitelným průvodcem civilizovaného světa těmito exotickými zeměmi a pomohli nám lépe pochopit jejich poněkud zvláštní kulturu.
Zpracováno na základě:
