Článek
Když se řekne číslovky, tak se asi každému vybaví početní příklady a jaké problémy s nimi měl v matematice. A to pro nás bylo počítání s nimi jednoduché. V naší soustavě číslovek totiž máme unikátní označení pro každou číslovku od jedné až do dvaceti. Následně skládáme čísla pomocí jednotlivých desítek a jednotek.
Jsou ale národy, které v jejich jazyce skládají už i třeba některé číslice v první dvacítce. Nikdo ale nemá takový unikát jako Francouzi. Ti totiž mají poslední označení pro šedesátku (soixante), mohu tedy pomocí desítek a jednotek složit nanejvýš číslo 69 (soixante-neuf). Výraz pro sedmdesátku nemají, proto už tato desítka musí být složená ze dvou výrazů, a to z označení pro šedesátku a pro desítku. Sedmdesát se tedy francouzsky řekne soixante-dix. A pozor, to teprve začínáme.
Například číslo 79 skládají jako šedesát a devatenáct. A protože mají složenou i devatenáctku, řekne se toto číslo francouzsky soixante-dix-neuf. Pak ale ovšem přichází zlom. Co s kulatou osmdesátkou? No na základě toho, co jsem vám tu uvedl, by bylo na snadě, že označení pro osmdesátku bude šedesát a dvacet. Ale to nikoli. V označení pro číslovku osmdesát už Francouzi i násobí.
Osmdesát se ve francouzštině v doslovném překladu řekne jako čtyři dvacítky, tedy quatre-vingts. Jednoduché číslo jako 89 pak musíme poskládat jako čtyři dvacítky a devět, francouzsky quatre-vingts-neuf. Logické je, že jim bude chybět i výraz pro devadesát, proto ho stejně jako v případě číslovky sedmdesát skládají. Tato číslovka se francouzsky řekne quatre-vingts-dix, což je vlastně čtyři desítky a deset.
Největší komplikace nás však teprve čekají těsně před stovkou. Protože se například číslo 99 opět skládá, měla by to být složenina výrazu pro 80 a 19. To ale znamená složit dva již složené výrazy. Chceme-li tedy slovně zapsat číslovku 99 ve francouzštině, bude to doslova čtyři dvacítky, deset a devět neboli quatre-vingts-dix-neuf.
Francouzština je všeobecně velmi složitým jazykem a kdo se do jejího studia pustí, musí počítat s velkým učebním nasazením. Navíc nám jejímu porozumění brání takové odlišnosti, jako je právě toto označování číslovek, které je zbytečně složité, komplikované a iracionální. Jenže s tím mi nic nenaděláme. Není to jediná past ve francouzštině.
Člověku, který s francouzštinou začíná, nejvíce komplikuje studium neznalost francouzských rodů. Francouzi mají samozřejmě ženský a mužský, ale rody pojmenovaných skutečností se od těch našich mohou lišit. Například zahrada (jardin) je rodu mužského, stůl (table) rodu ženského, dům (maison) rodu ženského. A tohle vše se musíte naučit, protože rod podstatného jména ovlivňuje prakticky všechno od od členu až po příčestí. Takže pokud jej neznáte, nikdy nedáte větu ve francouzštině správně.
Přesto všechno je francouzština nádherným jazykem, který stojí za to umět.
