Článek
Jan Skopeček se narodil v roce 1925 v Litoměřicích. Jeho otec byl sice živnostník, matka však byla židovského původu. A doba, ve které vyrůstal, nebyla Židům nakloněna. Bylo přitom jedno, že Skopeček pocházel ze smíšeného manželství. Když přišel Protektorát Čechy a Morava, jeho matka musela na oblečení nosit viditelnou Davidovu hvězdu a terčem nacistů se stal i sám budoucí herec. Nejprve sice pracoval jako soustružník, když pak ale oslavil osmnácté narozeniny, byl poslán do koncentračního tábora Klein Stein v Polsku. V tomto táboře byli především Židé ze smíšených manželství.
I když tam strávil jen asi čtvrt roku, tábor byl rozpuštěn a on se mohl vrátit do Prahy, přišel další povolávací rozkaz, tentokrát do tábora v Buchenwaldu. Tam se odebral v lednu 1945. Po cestě však onemocněl a měl vysoké horečky. Největším přítelem se mu v té době stal slavný herec Oldřich Nový. Skopeček pak do konce války pracoval zejména v dolech.
Po válce se konečně začal věnovat tomu, co ho bavilo nejvíce. Aby potěšil svého otce, vystudoval sice obchodní školu, prakticky okamžitě však začal hrát v divadle. Nejprve působil v Jihlavě, kde se seznámil se svou životní láskou Věrou Tichánkovou. Po komunistickém převratu se ale vrátil do Prahy a spoluzaložil dnešní Divadlo pod Palmovkou. Hraní mu ale nestačilo. Snažil se na chodu divadla podílet i jinak. Během mnoha let jeho působení v tomto uskupení napsal hned několik divadelních her, které se v něm s úspěchem uváděly.
Jeho asi nejznámější filmovou rolí je role otce Potůčka nejprve v seriálu Tři chlapi v chalupě, po kterém následovaly dva celovečerní filmy. Mladší generace si ho pak mohou pamatovat zejména ze série Troškových Kameňáků, ve kterých ztvárnil dědu Nováka.
Život a kariéru mu ale komplikoval tehdejší režim. V roce 1968 se veřejně postavil na odpor proti okupaci Československa sovětskými vojsky. Výsledkem byl několikaletý zákaz hraní v divadle. A tak Skopeček nelenil, vzal tužku a papír a napsal o tom dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Leonidu Brežněvovi. Odpověď ale nedostal. A když pak byly po revoluci odtajněny seznamy StB, byl Skopeček doslova v šoku.
V databázi Státní bezpečnosti byl evidován jako agent s krycím jménem Franta. Skopeček však trval na tom, že žádnou spolupráci s StB nepodepsal a že nikdy na nikoho neudával. StB za ním sice asi čtyřikrát do roka chodila, vyptávala se však pouze na otázky týkající se divadla. A tak Skopečka ani nenapadlo, že bude ve spisech evidován. I když pak následný soud vyhrál, ze seznamů byl vyškrtnut a jeho jméno bylo očištěno, nálepky udavače se už nikdy nezbavil. A to mu do značné míry komplikovalo život i po revoluci, neboť někteří jeho kolegové rozhodnutí soudu nebrali v potaz. Jednou byl pro ně Skopeček agentem StB, a tím už pro ně zůstal.
V pokročilém věku si ale našel i jinou zálibu, která ho naplňovala. Bylo mu sedmdesát let, když začal skládat písňové texty ve spolupráci s hudebníkem Davidem Laštovkou. Ten je zhudebnil a nazpíval. Jan Skopeček nás opustil v létě 2020 ve věku 94 let.
Zpracováno na základě:
