Článek
Dnes si jen těžko umíme představit, že bychom některá jídla našich předků měli konzumovat i my. Kdysi dávno ve středověku se totiž jedla zvířata, která už bychom dnes nepozřeli. Byla považována za prvotřídní specialitu a byla výsadou šlechty. Jenže ještě v 19. století a částečně i na počátku 20. století se taková zvířata konzumovala běžně mezi chudinou z důvodu nedostatku potravy a bídy.
Prvním netradičním zvířetem, které si naši předci dopřávali, byly žáby. Francouzi by se tomu asi nedivili, ale u nás přeci jen konzumace žab není nikterak rozšířena. Nejčastěji to byla právě žabí stehýnka, která se dusila na cibulkovém másle. Připravovali se i drozdi, jejichž maso by nám dnes tak trochu připomínalo mladého bažanta.
Překvapí vás také určitě oblíbená specialita staročeské kuchyně, kterou byla polévka z vran. Tyto ptáci se vykostili, obrali a uvařili. Maso se pak rozmačkalo v hmoždíři a přidávalo se právě do oblíbené polévky. Vrána ale nebyla jen oblíbenou masovou přísadou do polévek, konzumovalo se i samotné maso, třeba jako dnes holubi. Naši předci měli kromě vran spadeno i na jiné drobné ptactvo, na zpěváčky. Šlo především o pěnkavy, čížky, sýkorky, vlaštovky, kosy, stehlíky, strnady, ale chytalo se i mnoho dalších druhů těchto drobných ptáků. Specialitou byla vrabčí stehýnka zasypaná sýrem.
Stejně jako konzumace žab by asi žádného Francouze nepřekvapila konzumace hlemýžďů. Ty jsme měli v minulosti obzvláště oblíbené. Byla to potrava prakticky zadarmo, a ještě k tomu nám oběd přilezl téměř před práh našeho domu. Způsob přípravy byl ale od té francouzské s bylinkovým máslem poněkud odlišný. U nás se šneci většinou vytahali z ulit, uvařili, nasekali nadrobno. Byli pak přísadou salátu s vajíčky, cibulí, křenem a majonézou. Kromě toho se ale běžně jedli i ježci, sysli, bobři nebo veverky.
Asi největším šokem pro nás může být konzumace zvířete, které je dnes největším domácím miláčkem. Často se říká, že je přítelem člověka. Ano, skutečně je řeč o psu, a ano, skutečně se nacházíme na území Čech, nikoli někde v Asii. Už v roce 1883 u nás otevírají první řeznictví, která se přímo specializují na prodej psího masa. Lidé to vítali. Takové maso bylo totiž velmi levné. Nejčastěji se konzumovalo maso z mladých psů.
Byznys s psími řeznictvími v Česku vzkvétal až do roku 1940, kdy byl oficiální prodej takové masa zakázán, avšak domácí porážka a podomní prodej takového masa byl povolen i nadále. Je tak možné, že některý z vašich rodičů nebo prarodičů ještě takové maso ochutnal. Dnes bychom asi byli zhrozeni tím, že se nám někdo snaží nabídnout maso z těch úžasných a často roztomilých tvorečků.
Jak vidíte, naši předci měli opravdu zvláštní chutě. Bída holt člověka naučí jíst cokoli. Štěstí, že v dnešní době máme všeho dostatek a nemusíme se uchylovat ke konzumaci vran, žab nebo psů.
