Článek
Když se v roce 1342 zřítil Juditin most, bylo třeba začít přemýšlet o novém, protože měl takový most přes Vltavu pro tehdejší Pražany kruciální význam. Krátce po pádu Juditina mostu usedá na český trůn jeden z největších českých panovníků všech dob Karel IV. a otázka nového mostu je tak nasnadě.
V roce 1357 byl položen základní kámen nového mostu. Panovník Karel IV. se však jeho dostavby už nedožil. Most byl totiž dokončen až v roce 1402. Jakmile byl zpřístupněn veřejnosti, stalo se z něj vyhledávané obchodní tržiště s potravinami. Tím ostatně zůstal až do 19. století.
Opravy Karlova mostu po povodni (1890)
Netrvalo ale dlouho a v roce 1432 začala Prahu ohrožovat velká voda. Chlouba metropole nápor vody nevydržela a pět mostních pilířů se zřítilo do Vltavy. Bylo to fatální poškození mostu, které šlo jen těžko opravit. Přesto se o to tehdejší Praha pokoušela. Oprava se však protáhla a znovu byl most zpřístupněn veřejnosti až na počátku 16. století.
Karlův most pak muset čelit dalším povodním, které často ohrožovaly i níže položené čtvrtě Prahy. Vypadalo to však, že jeho oprava zvýšila jeho stabilitu, a tak byla jeho poničení dalšími povodněmi opravitelná a žádná jeho zásadní část se již do vody nezřítila. Ani na konci 18. století, kdy byla povodeň opravdu extrémní, nedošlo ke zřícení žádné jeho části, přestože byly oblouky mostu silně poničeny.
Pak ale přišel rok 1890. Z pohledu historie je to vlastně teprve nedávno, jen 133 let. V této době již možná žili naše babičky a naši dědové, kteří mohli takovou katastrofu pamatovat. Na Vltavě se toho dne utrhly vory a ty pak spolu s vodou silně poškodily tři pilíře mostu. Černý den v historii Karlova mostu nastal 4. září 1890. Silně poničený Karlův most tlak vody neustál a tři jeho mostní oblouky se zřítily do Vltavy a s nimi i dvě původní sochy, které na mostě stály. Pražané byly v šoku. Přišli o jednu ze svých zásadních dominant, o historický odkaz, ale zároveň o důležitou spojnici mezi Starým Městem a Malou Stranu, bez které byli bezradní.
Provizorní dřevěná lávka při opravě Karlova mostu (1890)
Jenže se bavíme o době na konci 19. století, kdy již bylo k dispozici mnoho výdobytků moderní doby. Aby mohli Pražané stále přecházet z jedné strany Vltavy na druhou, byla k mostu přistavěna dřevěná konstrukce, která spojovala nepoškozenou část na staroměstském ústí mostu s nepoškozenou částí na malostranském ústí mostu. Na opravě poškozených částí mostu se tak mohlo pracovat bez omezení. Oprava i tak trvala dlouhé dva roky, než byl most kompletně hotov.
Když se dnes procházíme po Karlově mostě, říkáme si, jak je to úžasné, že máme tu možnost procházet se po mostě z doby Karla IV., který tu stojí již více jak 600 let. Jenže to, po čem se procházíme, už zdaleka není původní most. Voda je mocný živel, a tak kus naší historie zmizel v jejích hlubinách. I přesto je úžasné, že město dokázalo most dostat do podoby, který těm, kteří o tom nic nevědí, nedává důvody spekulovat, zda se Karlův most někdo do vody zřítil, nebo ne.
