Článek
Bytová krize je často probírané téma. V Česku zkrátka není dostatek volných bytů a domů, aby se pokryla poptávka našich občanů po vlastním nebo nájemním bydlení. Dle analýzy struktury neobydlených bytů Ministerstva pro místní rozvoj je v Česku neobydleno více než půl milionu bytů, z toho se jich asi 200 tisíc nachází v bytových domech a přes 300 tisíc v rodinných domech. U většiny takových bytů navíc není znám důvod, proč stále nejsou obydleny.
Uskupení organizací, které se zabývají prací s lidmi v bytové nouzi, ale tlačí na vládu, aby schválila nový zákon. Ten by měl mimo jiné tyto neobydlené byty poskytnout sociálně slabým lidem. V praxi by to pak mohlo vypadat tak, že ti, co mají byty v osobním vlastnictví, by je museli v rámci tohoto nového zákona poskytnout. Za pronájem by samozřejmě dostávali měsíčně předem domluvenou částku. Navíc by se nemuseli obávat případné platební neschopnosti sociálně slabých nájemců. Stát by se měl za tyto osoby zaručit a v případě problémů s úhradami nájemného by to měl být právě stát, kdo by případné nedoplatky na nájemném vlastníkům uhradil.
Takové řešení se ale zdá jako naprostý nesmysl. Možná právě proto zákon na vládě odložili na neurčito. U sociálně slabých spoluobčanů je vysoká pravděpodobnost toho, že nájem nebude uhrazen řádně. A to by mohlo pro stát znamenat enormní výdaje jak na zaplacení nájmů a dalších výloh, tak na administrativní úkony s tím spojené.
Co ale ještě více pobuřuje, je to, že organizace žádají, aby se zapojili všichni vlastníci neobydlených bytů. Je to tedy jasný zásah do soukromého vlastnictví. Když si to představíme v praxi, tak vlastníci bytů budou muset pronajmout své byty, přestože je pronajímat nechtějí, případně s nimi mají jiné plány.
Ano, spousta bytů v Česku není obydlená. Může to být z důvodu, že nejsou k obývání vhodné, ve větší míře se však dá očekávat, že takové byty mohou vlastníkům generovat i vyšší příjmy, než kdyby byly v nájmu. V posledních letech je totiž velmi oblíbeným prvkem cestovního ruchu ubytování v soukromí. Turisté se tak místo v hotelech a obdobných zařízeních ubytovávají v bytových jednotkách, které vlastní soukromníci. Z takového pronájmu se sice odvádí daně jako z jakéhokoli jiného podnikání, byty se však z hlediska charakteru služby považují za dlouhodobě neobydlené.
Pokud by vlastníci těchto bytů museli byty na základě nového zákona poskytnout pro výše zmiňované účely, nemohli by je využít ke svému podnikání. A to už je velký zásah do svobody občana, který daný byt kupoval možná právě s tímto záměrem.
Bytová krize je očividná a je potřeba s ní něco dělat, do jisté míry omezovat vlastnická práva vlastníků bytů rozhodně není tím správným řešením.
Zpracováno na základě:
