Článek
Snaha obrozenců 19. století spočívala v tom, že chtěli dokázat, že se čeština vyrovná všem světovým jazykům, zejména němčině, a že nepotřebuje přejímané zahraniční výrazy pro specifické skutečnosti. Chtěli toho docílit tím, že právě pro tyto výrazy vymyslí české ekvivalenty, které je časem zcela nahradí. Takovým obrozencům se říkalo brusiči jazyka neboli puristé.
Obrozenci se k tomuto uchylovali, protože čeština z našich oblastí pomalu mizela a prakticky všude byla používána úřední němčina. Cílem jejich činů bylo navrátit staré české řeči její punc výjimečnosti a zajistit, aby se její používání opět rozšířilo mezi všechny vrstvy českého obyvatelstva. Některá slova se opravdu uchytila, některá jsou pro nás dnes spíše úsměvná.
Dvěma nejznámějšími slovy, které obrozenci v té době vymysleli, byly bezesporu výrazy čistonosoplena, někdy také nosočistoplena, a klapkobřinkostroj. V 19. století se jako výraz pro kapesník používalo spíše označení šnuptychl, které už na první pohled pochází z němčiny. Právě čistonosoplena ho měla nahradit a zajistit tak ryzí českost. Jednalo se o slovo složené, které kapesník charakterizovalo jako plenu, která čistí nos. Naštěstí se ale toto slovo neujalo, proto dnes používám právě nám známý výraz kapesník. Klapkobřinkostroj byl pak náhražkou za cizí slova označující hudební nástroj, který dnes známe jako piano nebo klavír.
Popisnice byla náhradou za papír, podnosnice libočudná pak měla označovat cizí slovo cigareta. Výrazy pro nahrazení slova student se objevily hned čtyři. Patří mezi ně knihovtipník, bažák, bedlivák nebo myslivíř. Člověk, který se nenaučil psát a byl tedy negramotný, se cizím slovem nazýval analfabet. V dosloveném překladu to je něco jako člověk bez abecedy. Brusiči tak pro toto slovo vytvořili odpovídající náhražku výrazem bezabecedník. Za zmínku stojí i nový výraz pro basu, která byla pojmenována po své vlastnosti. Mělo se jí říkat hlubozník. Pyramida měla být nahrazena věžovicí.
Když se na tyto názvy podíváme, přijdou nám nevhodné, v některých případech dokonce směšné. Jenže brusičům jazyka vděčíme za mnoho. Přestože tato slova se naštěstí neujala, používáme dnes spoustu slov, která se naopak ujala. A už vlastně ani nevíme, že vznikla v době obrození. Jejich umělý původ si ani neuvědomuje a jsou běžnou součástí naší slovní zásoby.
Národní obrození je jedním z nejdůležitějších období naší historie, kdy jsme si konečně uvědomili, že nejsme jen malým národem v srdci Rakouského císařství, později Rakouska-Uherska, ale že jsme svébytný a suverénní národ. A jako takový si musíme zachovávat své zvyky a tradice, kulturní a historické aspekty a především naši milovanou řeč. Vždyť co bychom to byli za Čechy bez češtiny.
Zpracováno na základě:
a na základě jednotlivých článků časopisu Naše řeč Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR: Naše řeč - Úvod (cas.cz)
