Článek
Klíště je velmi přizpůsobivé prostředí, ve kterém žije. Přežije dokonce i několik týdnů pod vodou a když se mu nedostává potravy, dokáže si na ni počkat i několik let. Přestože je máme za nositele pro člověka závažných chorob, dle vědců je takové klíště doslova chodící lékárnou. Když se totiž přisají na člověka, vypouštějí i látky, které by jednou mohli posloužit pro výrobu účinných léků.
Problém je v tom, že spolu s těmito účinnými látkami přenáší klíště i nespočet chorob. Ale z principu věci je pouze jejich přenašečem. Z celosvětového měřítka ale není největším přenašečem nemocí na světě, prvnímu místu totiž dominuje komár. I přesto máme s klíštětem spojené jen negativní konotace. To by se ale mohlo brzy změnit.
Klíště ale člověka nevyhledává, spíše se mu vyhýbá. Přisátí na člověka pro něj totiž takřka vždy znamená jistou smrt. Není pravdou ani to, že někteří lidé jsou na klíšťata náchylnější. Klíště si nevybírá. Člověk a obecně jakýkoli živočich je pro ně jen zdrojem potraviny. U člověka nemají preference v tom, jakou má kdo krev. Zkrátka jen nedokážou odolat její vůni.
Existují ale i klíšťata, která dokážou svou oběť vážně ohrozit na životě nebo dokonce zabít. Jmenujme druh klíštěte, který se nazývá piják losí. Žije v Severní Americe a pro losy je smrtelně nebezpečný. Takového losa totiž dokáže vysát prakticky až do poslední kapky krve. Jedno běžné klíště do sebe dokáže dostat až jeden mililitr krve.
Dříve klíšťata ale krev nesála. Jejich původním způsobem obstarávání potravy byl lov. Jenže, když potravy nebylo tolik, naučili se sát krev, protože ta jim jako taková poskytuje velké množství energie, kterou potřebují k životu. Přirozeným hostitelem jsou pro klíšťata divoká zvířata. Svou velikost na nich můžou zvětšit až stokrát.
Pro přírodu ale klíště není nikterak důležité. Žije kolem dvou let a během svého života si projde třemi životními etapami. První etapou je larva, následuje nymfa, ze které se pak stává dospělý jedinec. V každé fázi musí klíště jedenkrát nasát krev. Jinak ho krev lidí a zvířat absolutně nezajímá. Nechce živočichům škodit. Chce si jen nasát trochu krve a neublížit hostiteli. Negativní vnímání klíštěte je způsobeno právě nemocemi, které přenáší.
Klíště tedy ve vědě své místo zatím nenašlo, ale pokud se vědcům podaří zjistit, na co všechno by se látky, které vypouští, daly využít, možná by pro nás jednou mohlo být velmi cenné. Zatím je potřeba se po návratu z přírody, zejména z lesa, vždy kontrolovat, zda jsme si nějakého takového parazita nepřinesli s sebou domů. Ještě účinnější je se předem nastříkat repelentem. Klíště totiž nemusíme chytit pouze v lese, číhá na nás i na loukách, v parcích. Čím dál častěji se s ním můžeme setkat i ve městech, proto je na místě největší opatrnost. Klíště je aktivní již v momentě, kdy je venku více než pět stupňů. Vzhledem k letošnímu teplému jaru se tak s nimi můžeme v přírodě setkat již nyní.
Zpracováno na základě:
