Článek
Doba komunismu trvala v naší zemi více než 40 let a nesmazatelně se tak vryla do paměti všech lidí, kteří ji zažili. Dopad měla ale i na vzhled Prahy. V této době totiž vzniklo na území hlavního města hned několik brutalistních staveb, které ještě stále hyzdí tvář jednoho z nejkrásnějších měst Evropy.
Brutalismus je architektonický styl období mezi roky 1954 a 1970, v němž se v té době stavěly moderní budovy. Patří mezi ně budova komerční banky na Smíchově, obchodní dům Kotva, hotel Intercontinental, nová budova Národní muzea, Nová scéna Národního divadla, hala hlavního nádraží nebo Žižkovský vysílač. Tyto stavby jako by do staré Prahy zapsané na seznamu UNESCO vůbec nepatřily. Je to tmavá skvrna na architektonické tváři naší metropole.
Důležitější ale je, co všechno nám komunismus z architektonického hlediska vzal. Asi nejvýznamnější ztrátou je podstatná část budovy Staroměstské radnice. Ta vyhořela už v roce 1945, ale ještě v roce 1947 se přemýšlelo o její dostavbě. V tom roce se dokonce pořádala architektonická soutěž, ze které měl vzejít vítězný návrh. Nakonec však bylo rozhodnuto o jejím stržení. Dodnes tak můžeme na Staroměstském náměstí vidět prázdné místo, kde radnice dříve stávala, a jedno krajní pole radnice navazující na věž s orlojem jako připomínku nezvratné změny vzhledu tohoto místa.
Stejně dopadla i Vinohradská synagoga postavená na konci 19. století. Jednalo se o jedinečnou stavbu v celosvětovém kontextu. Byla totiž jednou z největších synagog na světě. Když byla při bombardování Prahy v roce 1945 poničena, nikoli však fatálně, rozhodl komunistický režim o jejím odstřelu. Na místě pak byla postavena nevzhledná budova základní školy.
Nejkrásnější české nádraží stávalo mezi Karlínem a Novým Městem tam, kde se dnes nachází park Těšnov v těsné blízkosti magistrály. Jednalo se o nádraží, které se svou krásou vyrovnalo těm nejkrásnějším, které se dodnes nachází na území Paříže. Monumentální hlavní budova ve tvaru vítězného oblouku s antickými sloupy a sousošími musela být taktéž odstřelena, aby uvolnila prostor pro stavbu nadzemní komunikace. I o tento skvost jsme byli připraveni. Stalo se tak v roce 1985.
Komunismus nám toho vzal mnoho. Svoboda nám byla po revoluci vrácena, hrdost jsme si v sobě dokázali znovu vybudovat. Kulturní dědictví, které nám režim vzal, už ale bude žít pouze na fotografiích a malbách, nějaký čas ještě ve vzpomínkách těch, kteří si Prahu pamatují ještě nepoznamenanou brutalismem a neuváženým ničením kulturních a historických památek.
Zpracováno na základě: