Článek
Tento příběh se odehrál v americké Kalifornii v blízkosti Los Angeles. Malý Gabriel Fernandez nevyrůstal se svou matkou, v péči ho měli příbuzní. Matka ho dostala do péče až v roce 2012, tedy zhruba rok před jeho smrtí. To, že soud svěřil malého Gabriela do její péče, bylo pro rodinu něco naprosto nepochopitelného a už tehdy vznikaly obavy z toho, že se o něj jeho matka Pearl nedokáže postarat. Ta v té době navíc žila s přítelem, který se na následném týraní výrazně podílel.
Gabriel Fernandez na školní fotografii
Když přišly první oznámení o tom, že v domě Fernandezů se možná něco děje, byla to pro sociální pracovníky rutina. Takových oznámení dostávají dnes a denně mnoho. Jenže situace se u nich nezměnila ani v momentě, kdy už jim takových oznámení na stole ležely desítky. Žádný sociální pracovník dům, ve kterém malý Gabriel bydlel, nenavštívil.
Matka s otčímem začali malého Gabriela nelidsky týrat, protože se domnívali, že je homosexuál. Tak alespoň zněla jejich obhajoba. Nic ale nedokáže ospravedlnit to, co mu ti, co ho měli milovat, prováděli. Kromě bití ho nechávali i hladovět, někdy mu nedávali ani napít. Naprosto nelidské zacházení se muselo na Gabrielovi projevit.
Za smrt Gabriela mohla jeho vlastní matka
Gabriel měl ale ještě sourozence. Těch se toto týrání netýkalo. Později uvedli, že o týrání svého bratra věděli a snažili se mu pomoci. Kdykoli je ale u toho přistihli rodiče, neminul výprask ani je. A tak mu postupně přestali dávat i tu trochu jídla, kterou mu občas potají donesli.
Dne 22. května 2013, kdy byl Gabriel Fernandez odvezen do nemocnice, ho rodiče surově zkopali. V nemocnici pak tvrdili, že měl nehodu. Jenže staré rány a jizvy po těle hovořily proti nim. Dokazovaly rok nelidského zacházení. Na těle měl staré spáleniny a jizvy. Měl dokonce zlámaných několik žeber a vyražené zuby.
Na týrání Gabriela se podílel i jeho otčím
V nemocnici chlapec strávil dva dny. Byl v kómatu a šance na přežití byla jen minimální. Měl rozsáhlá zranění, vnitřní krvácení i krvácení do mozku. Nakonec svým zraněním podlehl. Teprve po jeho smrti se o jeho případ začaly zajímat místní sociální úřady. Došlo dokonce ke snaze zfalšovat dokumenty, které by potvrzovaly, že sociální pracovníci byly u Fernandezů na kontrole.
Důkazy u soudu mluvily jasně a o vině Pearl a jejího druha nebylo pochyb. Ze strachu z trestu smrti se Gabrielova matka přiznala a byla odsouzena na doživotí. Její druh tvrdil, že je nevinný a že za vše mohly jeho návaly vzteku a zuřivosti. Přesto ho soud shledal vinným a odsouzení k trestu smrti ho neminulo. Zatím však popraven nebyl a na trest stále čeká.
Utrpení, které musel malý Gabriel snášet, si nikdo z nás neumí ani představit. O to horší to pro něj muselo být, když ho týrala jeho vlastní matka, kterou miloval.
Zpracováno na základě:
