Článek
Miroslav Plzák se narodil v roce 1925 do rodiny bankovního úředníka. Při jeho studiích na gymnáziu ale přišla do Československa druhá světová válka, takže jakmile odmaturoval, musel nastoupit na nucené práce do továrny v Libni. Teprve po válce pak mohl rozvíjet své nadání a jít studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Ani to mu ale nepomohlo, když se k moci dostali komunisté. Plzák byl totiž hrdý sociální demokrat, a tak se mu dobré místo zprvu dlouho vyhýbalo.
Při svých prvních profesních rocích si prošel několika psychiatrickými léčebnami, ale pracoval také jako lékař u pomocných technických praporů. Protože se ale specializoval na deprese, dostal velmi důležitý úkol. V Česku byl v té době viditelný enormní nárůst sebevražd a komunisté se to snažili ututlat. Plzák byl jedním z těch, kdo měl přijít na to, proč se tak děje a zda se tomu dá nějak zabránit.
Nakonec v roce 1959 dostal možnost nastoupit jako lékař na psychiatrickou kliniku Univerzity Karlovy, kde se o pět let později stal primářem. Právě díky jeho iniciativě, kdy tvrdil, že člověk trpící depresemi by měl mít možnost si promluvit s někým, kdo mu odborně poradí a popřípadě ho uklidní či zažene jeho myšlenky na sebevraždu, vznikla v tehdejším Československu takzvaná linka důvěry. Ta spustila svůj provoz už v roce 1964. Telefony tehdy nepřetržitě zvedali odborníci z mnoha lékařských oborů. Jejich hlavním cílem bylo, aby volající člověk navštívil specializované oddělení a vyhledat odbornou pomoc.
Miroslav Plzák (1975)
Během prvních let provozu linky důvěry přišel Plzák se zajímavým zjištěním. Depresemi a duševními poruchami trpěla asi jen pětina volajících. Zbytek řešil manželské krize. A to položilo základy vzniku první manželské poradny, která byla v Česku do té doby něčím nepředstavitelným.
Přestože se ale Plzák zabýval sebevraždami a chtěl jim předcházet, jednu z nich přece jen odvrátit nedokázal. Sebevraždu vlastního syna. Miroslav Plzák přiznal, že neměl dobré vztahy s otcem, který ho neustále kritizoval, a tak chtěl dát svému synovi více volnosti. Už v mládí si ale u něj všiml jedné poněkud zvláštní vlastnosti. Jeho syn neuměl prohrávat. Přestože společně hráli třeba jen šachy a jeho syn prohrál jen jednu hru z mnoha, nedokázal se s tím smířit.
A pak Plzákova syna v roce 1992 čekala maturita. Poslední dny před osudným dnem byl velmi tichý a zdrženlivý, s nikým se nechtěl moc bavit. Jednoho večera řekl své matce, ať jde k němu do pokoje a přímo před ní pak vyskočil z okna. Pád nepřežil a jeho životní pouť se uzavřela. Miroslav Plzák na smrti syna cítil vinu, neboť právě on byl tou kapacitou v oblasti sebevražd, která by měla poznat, když se s člověkem něco děje. A vědomí, že toto zanedbal u svého vlastního syna, mu způsobovalo velkou bolest.
O 18 let později z tohoto světa odešel i Miroslav Plzák, uznávaný lékař a psychiatr, který se zasloužil o to, že se v Česku na lidi trpící psychickou poruchou myslí zase o něco více. A za to mu patří velké poděkování.
Zpracováno na základě:
