Muž zboural zeď ve svém domě a objevil rozsáhlé podzemní město

Tak málo, jako když se jeden muž, Omer Demir z Turecka, v sedmdesátých letech minulého století rozhodl pro odstranění zdi v jeho obydlí. O tom, co zprvu objevil, neměl ani sebemenší tušení. Za zbořenou zdí se totiž nacházel tunel z něhož vedly další spletité chodby. Až následný průzkum roku 1963 poodhalil roušku tajemství. Pod obyčejným městským domem se totiž nácházela celá podzemní metropole Derinkuyu.

Tato úchvatná metropole, o které vědci z tureckého ministerstva kultury tvrdí, že její výstavba započala již někdy na přelomu sedmého a osmého století před naším letopočtem, má úctyhodnou hloubku dosahující k 80 metrům, ze kterých bylo objeveno a prozkoumáno již 18 pater. O tom, jak je podzemní město rozsáhlé, svědčí i fakt, že v něm mohlo žít až 20 000 obyvatel.

Během byzantské éry, která trvala od roku 395 do roku 1453 n. l., se město proměnilo v rozsáhlý labyrint tunelů, komor a místností s celkovou plochu 445 km2. Tato rozsáhlá síť tunelů a chodeb zahrnovala skryté vstupy, větrací šachty a studně s vodovody, aby se zde dalo přežít i bez přístupu na povrch. Kromě těchto naprosto nezbytných prostor se ve městě myslelo i na vzdělání a víru, díky čemuž byste zde našli i školu a kapli. Mezi další zajímavosti pak bezesporu patří taktéž přítomnost lisů na víno a olej či stáje.

Věří se, že původně obyvatelstvo v této oblasti využívalo měkké horniny ke skladování a uchovávání potravin při stálých a chladných teplotách. Jejich další význam pro místní lid poté spočíval v jejich obranné funkci. Zdá se, že právě to pravděpodobně zapříčinilo rozvoj těchto měst.

V případě, že by se jim nepřítel pokusil otrávit zdroj pitné vody, obyvatelé podzemního města byli schopni zamezit kontaminaci jejich rezervoáru tím, že dokázali odříznout přívod vody z vrchních pater do spodních. Další zajímavostí je, že tunely byly uzavíratelné zevnitř, a to pomocí kamenných kulovitých dveří, které se daly valit. Samotné chodby pak byly natolik úzké, že v případě vniku cizích nepřátelských vojsk by samotní vojáci museli postupovat vpřed řazeni jeden za druhým.

Po staletí bylo město útočištěm pro různé lidi. První křesťané se tam ukrývali, aby unikli pronásledování Římanů, zatímco muslimové zde našli bezpečí během arabsko-byzantských válek v letech 780 a 1180. Poslední zmínky o využívání těchto tunelů spadají až do počátků dvacátého století, kdy zde ochranu před pravidelným pronásledováním vyhledávali většinou Řekové a Arméni z Kappadokie.

V provincii Nevşehir, kde se Derinkuyu nachází, můžeme nalézt i několik dalších historických podzemních měst, včetně města Kaymakli. Povětšinou se vždy jednalo o místa, která dříve sloužila jako útočiště místních obyvatel před nájezdníky. Dnes jejich zpřístupněné části můžeme obdivovat jako turisté a přitom si představovat, jaká další obdivuhodná místa stále čekají na objevení.