Článek
Většina chlapců nebyla v onom osudném roce 1965 ani plnoletá. Jejich věk se pohyboval mezi 13 a 19 lety. Přesto se rozhodli, že utečou ze své internátní školy. A proto, že se nacházeli v Tonze, malém ostrovním státě, a navíc přímo u moře, rozhodli se, že se dostanou do bezpečí na ukradené lodi. Jenže vítr a bouře na moři způsobili to, že jejich loď byla velmi vážně poškozena a hnána neukormidlovatelným směrem. Chlapci mohli dělat jediné. Vylévat z lodi vodu, aby se loď nepotápěla příliš rychle.
Záchrana přišla na poslední chvíli. Nebo si to chlapci alespoň mysleli. V blízkosti lodi totiž spatřili malý ostrov. A tak za pomoci prken z potápějící se lodi doplavali až na tento ostrov. Trvalo jim to neuvěřitelných 36 hodin, ale všichni k jeho břehům dorazili zdraví.
Protože se jednalo o ostrov Ata, který se nachází asi 160 kilometrů jižně od pobřeží Tongy, o jejich „ztroskotání“ nikdo nevěděl. Ata navíc není obydlená a prakticky se jedná jen o nízký korálový útes. Chlapci z Tongy si na něm ale uměli poradit. Začali lovit mořské ptáky a začali konzumovat jak jejich maso, tak i jejich vejce. Problém byl ale s vodou. Chlapci neměli dešťovou vodu do čeho zachycovat. A tak se společně vydali na velmi nebezpečnou výpravu. Nevěděli však, zda se z ní vrátí živí. Štěstí se na ně ale znovu usmálo.
V sopečném kráteru Aty našli zbytky vesnice, která tu kdysi bývala. Stavení ve vesnici dali chlapci svépomocí dohromady a začali tu žít. Živili se banány a divokými kuřaty, která začali chytat. Vodu se naučili zachycovat do vydlabaných kmenů stromů. Když jí byl nedostatek, pili ptačí krev. Navíc rozdělali oheň, který střídavě strážili a který hořel až do chvíle, než byli chlapci nalezeni.
Postupem času si chlapci sestrojili vor a chtěli se na něm vrátit do své země. Jenže se mylně domnívali, že se nacházejí na Samoi, a tak pluli úplně špatným směrem. Provizorní vor se jim ale stejně po necelých dvou kilometrech rozbil a chlapci se museli opět vrátit na ostrov.
Trvalo patnáct měsíců, než si jedna rybářská loď všimla, že na ostrově Ata není vše tak, jak má být. Část trávy na útesech totiž byla spálená. Dalekohledem pak kapitán lodi Warner spatřil šest nahých chlapců. Nejprve se sice bál na ostrov vydat, protože nevěděl, zda to nejsou děti nebezpečných domorodců. Nakonec si s nimi ale promluvil a po kontaktu s Tongou zjistil, že jsou to chlapci, kteří byl před více než rokem prohlášeni za mrtvé.
Chlapci ale byli po návratu zatčeni za krádež lodi. A tehdy jim kapitán Warner pomohl znovu. S australskou televizí se dohodl na natočení reportáže o malých trosečnících a výdělek z ní pak použil na úhradu škody za ukradenou loď. Stejně tak si pak Warner najal chlapce jako posádku lodi na lov humrů. Příběh chlapců se stal světovou senzací a mladíci se nakonec na ostrov Ata ještě jednou vrátili. A to kvůli natočení rekonstrukce jejich skutečně fascinujícího příběhu.
Zpracováno na základě:
