Článek
Zaměstnanci by takovou změnu samozřejmě uvítali. Bylo by totiž jen na nich, kdy a v který den přijdou do práce, jak dlouho tam zůstanou a kdy půjdou domů. To je přece sen každého, kdo si chce organizovat svůj mimopracovní život podle toho, jak se mu to zrovna hodí.
Takovou změnu může obsahovat nová verze zákoníku práce, avšak počáteční nadšení, které mohou pracovníci pociťovat, se rychle vypaří. Všechno jsou totiž jen slova a v praxi to takto fungovat nemůže.
První věc, která může radost zaměstnanců z chystaných změn zkazit, je fakt, že volnost pracovní doby není aplikovatelná ve většině pracovních odvětví. Rozhodně to nemůže fungovat ve školství či ve zdravotnictví. Využít tohoto principu nebudou moci ani výrobní podniky a další firmy a instituce, které mají určenou otevírací dobu pro veřejnost. V praxi se tak bude jednat spíše o jmenovitý výčet těch pracovních pozic, u kterých bude tato změna možná.
Přestože se jedná o změnu, která by se měla týkat i zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, realita bude taková, že změny budou schopni využít zejména pracovníci na dohodu o provedení práce a na dohodu o pracovní činnosti. To ale zkomplikuje fungování zaměstnavateli. Už nebude oznamovat svému brigádníkovi, kdy by jej potřeboval na výpomoc, ale brigádník mu sám oznámí, kdy přijde do práce. A to bez ohledu na to, zda v tento termín bude v práci vůbec potřeba. A právě z tohoto důvodu zní tato novinka jako naprostý nesmysl.
Zaměstnavatelé ale mohou zůstat v klidu. I kdyby se tato chystaná novinka objevila v zákoníku práce, zaměstnavatelé ji využívat nemusí. Bude čistě na nich, zda se jí chtějí řídit a zda svým zaměstnancům umožní, aby chodili do práce, jak se jim zlíbí. Volnost v určování pracovní doby bude totiž platit pouze v případě, pokud to bude uvedeno v písemné smlouvě, kterou podepíšou obě strany.
Pokud skutečně tato novinka bude součástí zákoníku práce, bude jeho naprosto zbytečnou část. Zaměstnavatelé, kteří nebudou chtít svým zaměstnancům toto umožnit, jim to z povahy věci umožňovat nemusí. Ti, co budou chtít, aby si jejich zaměstnanci mohli plánovat příchody a odchody z práce sami, to mohou dělat už nyní. Nic totiž zaměstnavatelům nezakazuje, že by ke svým zaměstnancům nemohli být takto benevolentní.
Nakonec se tedy vůbec nic nezmění. Bude to jen novela, která zaměstnavatele zprvu opravdu hodně vyděsí a zaměstnance naopak navnadí na to, že si budou moci svoje směny plánovat, přestože to tak nakonec ve většině případů nebude.
Zpracováno na základě:
