Článek
Starověk je období v lidské historii, které je z hlediska fyzických trestů považováno za nejbrutálnější. Za opravdové přeborníky v této hrůzostrašné disciplíně můžeme právem považovat staré Římany. Avšak ani zbytek světa nezahálel. Každá kultura si vynalezla vlastní sadistický způsob trestání, který povětšinou vedl k pomalé a bolestivé smrti trestance.
Stahování z kůže
Stahování kůže patřilo bezesporu mezi nejkrutější fyzické tresty tehdejší doby. Tento trest, jak už samotný název napovídá, spočíval v odstranění kůže z obličeje nebo trupu odsouzeného. Tato bolestivá procedura byla využívána napříč různými civilizacemi a kulturami v historii, a to často jako donucovací prostředek k získání potřebných informací nebo k důslednému potrestání pachatelů a nepřátel státu. Tento nelidský akt zahrnoval nejen odstranění kůže samotné, ale i všech tkání pod ní ležících. Většinou byl tento trest vykonáván za života odsouzeného, aby mu způsobil co možná největší bolest a utrpení. Následně byla odloučená kůže vystavována jako výstraha pro ostatní.
Cílem tohoto trestu však nebylo pouze fyzické utrpení, ohromný dopad to mělo i na psychiku odsouzeného. Trestaná osoba byla veřejně ponížena a pokořena, přičemž pohled na tento způsob trestání měl za cíl pomáhat udržovat autoritu vládnoucích a odradit případné konkurenty.
Napichování na kůl
Naražení na kůl je forma mučení a popravy, při které je jedinec propíchnut předmětem, jako je kůl, tyč, kopí nebo hák, který obvykle vedl k úplnému nebo částečnému znetvoření trupu. Tento druh trestu byl zejména používán jako reakce na „zločiny proti státu“ a v mnohých civilizacích byl považován za velmi krutý způsob trestu smrti, jak nám dokládají různé mýty a vyobrazení na malbách tehdejších umělců. Během válek se tento trest smrti často používal k potlačení povstání, potrestání zrádců nebo kolaborantů a k uklidnění porušení vojenské disciplíny. Mezi zločiny, za něž byl trest smrti probodnutím často ukládán, patřily nejčastěji loupeže na tehdejších obchodních trasách, vykrádání hrobů či porušování vládních nařízení.
O tom, jestli mučený stráví na kůlu pár sekund, nebo bude bolestivou smrtí umírat několik dní, rozhodovala zručnost popravčího. Pokud kůl směřoval do dutiny břišní, kdy došlo snadno k poranění vnitřních orgánů, tak smrt nastala během několika okamžiků. Pakliže kůl kopíroval oblast páteře, trestaní lidé často umírali v agonii i několik dní.
Ukřižování
Tato ohavná praktika patřila k nejznámějším způsobům trestání ve starověku. Samotní Římané ho hojně využívali pro potrestání zločinců a nepřátel státu. Tento krutý trest spočíval v přivázání nebo přibití obviněného na kříž a ponechání ho tam do doby, než si pro něj přijde pomalá a trýznivá smrt.
Jak uvádí historické prameny, fyzická bolest způsobená ukřižováním byla nevýslovná. Oběť visela na kříži několik hodin, ba dokonce dní, přičemž váha jejího těla tlačila na roztažené ruce, což způsobovalo nesnesitelnou bolest a únavu. Poloha těla také znesnadňovala dýchání, což často vedlo k postupnému udušení oběti.
Tato starobylá metoda mučení a trestání se nejčastěji používala ve středověké Evropě. Odsouzený byl pevně přivázán k obrovskému dřevěnému kolu, zatímco byl bit holemi nebo jinými k tomu určenými předměty, které měly způsobit co největší fyzickou bolest a utrpení. Tento brutální proces sloužil jako nástroj k vynucení informací nebo potrestání zločinců a odpůrců státu. Přivazování ke kolu bylo bráno jako jedna z nejohavnějších forem trestu, který mohl trestanec dostat.
Zahrnovalo kromě fyzické bolesti, kdy byly trestanému postupně v kole zlámány a zpřeráženy veškeré kosti v končetinách a trupu, i psychické mučení. Odsouzenec byl nahý ponižován před přihlížejícími davy a ponechán napospas vlivům počasí, dokud nezemřel. Jeho mrtvé tělo pak zůstávalo často ještě dlouho vystaveno pro kolemjdoucí, aby je případně odradilo páchat obdobné zločiny. I když se jednalo o barbarskou formu trestu, patřilo k nejúčinnějším metodám trestání.
Rozčtvrcení a napínání
V minulosti se napínání a rozčtvrcení bezpochyby řadilo mezi nejbrutálnější druhy trestu. Tato mučicí technika byla rozšířena po celém světě k trestání největších zločinců a odpůrců tehdejších vládců. Oběť měla ke každé jednotlivé končetině přivázaný silný provaz, který byl zapřáhnutý za čtyři koně. Následně byli tito koně hnáni do různých světových směrů, což odsouzenému způsobovalo neutuchající bolest. Vše ale záleželo na tahu koní.
Nejprve docházelo k dislokaci kloubů a zpřetrhání veškerých svalů a šlach. V poslední fázi už jednotlivé končetiny nevydržely tlak a byly tak doslova odtrženy od těla. Tato zohavená torza těl pak zůstávaly ještě dlouho na ulicích jako varování pro ostatní. V jiných kulturách koně zastupoval kat. Ten za pomoci meče postupně odsekával jednotlivé končetiny a nakonec i samotnou hlavu.
V dnešní moderní společnosti můžeme být rádi, že se od takovýchto praktik již dávno upustilo a že dnešní tresty jsou mnohem více civilizované.
