Článek
Když se objevila potřeba přijmout několik brigádníků do naší firmy, kteří by nám pomohli s jednoduchou administrativou, která zahrnovala zapisování pošty a její balení a odesílání, třídění dokumentů a zvedání telefonů, podali jsme inzerát. Mimochodem vyvěšení takového inzerátu vás dnes vyjde téměř na 10 000 Kč za to, že váš inzerát bude zveřejněn po dobu 30 dní na webu jednoho z největších českých serverů nabízejícího práci.
Jenže jsme udělali chybu. Do inzerátu jsme uvedli i hodinovou sazbu, za kterou u nás mohou brigádníci pracovat. Byla uvedena v rozmezí 150 až 200 Kč. Na takový inzerát se nám ale nepřihlásil vůbec nikdo. Mně to ale nepřijde zrovna málo. Pokud si spočítám, kolik by takový brigádník bral, pokud by byl u nás na plný úvazek, pak je to při 200 Kč na hodinu necelých 35 000 Kč hrubého. Taková částka je vyšší než současný medián mezd, neboli větší polovina pracujících v tomto státě na takto vysokou mzdu ani nedosáhne. A pro ně je to většinou první práce bez praxe a ještě se jedná jen o drobnou výpomoc, při které mohou část své pracovní doby věnovat i studiu. Přesto je to pro ně málo.
Druhý měsíc jsme ale byli chytřejší. Podali jsme inzerát znovu, tentokrát bez uvedení rozpětí hodinové sazby. Použili jsme klišé formulaci, které se v inzerátech používá velmi často, tedy že nabízíme odpovídající finanční ohodnocení. I tak se nám na tento inzerát přihlásily pouze čtyři osoby. Jednalo se o dvě studentky obchodní akademie, jednoho gymnazistu a jednoho nezaměstnaného těsně po maturitě.
Studentky obchodní akademie nám obě téměř shodně sdělily, že za takovou almužnu opravdu pracovat nebudou. Řekl jsem jim, že nemusí nutně dostat oněch 150 Kč, ale mohu jim už při nástupu dát 200 Kč. Byly totiž obě vcelku schopné. U jedné z nich mě ale dostala její reakce. Začala se smát. Když jsem se jí zeptal, proč se směje, odvětila mi, že právě tuto horní hranici hodinové mzdy měla na mysli. Za tu rozhodně pracovat nebude.
Gymnazista nám asi 30 vteřin po svém příchodu řekl, že pokud nenabízíme alespoň 300 Kč na hodinu, nebude o brigádě u nás ani uvažovat, a pokud nabízíme více než 300 Kč, tak že nás poslouchá. Ihned jsme se s ním rozloučili. To už by bylo opravdu nad naše možnosti. Máme na brigádníky vyhrazený měsíční budget a nemůžeme jim dávat více, než dáváme zaměstnancům na plný pracovní úvazek a kteří dělají náročnější a zodpovědnější práci. Když jsem si to zase na ten plný pracovní úvazek převedl, chtěl po nás minimálně 52 000 Kč hrubého měsíčně.
Posledním uchazečem byl muž, který na jaře úspěšně složil maturitu, ale bohužel se nedostal na vysokou školu. Udělal si tedy prázdniny a teď chce pracovat. Ten nám řekl, že pokud půjdeme alespoň o něco výš, třeba na 220 Kč za hodinu, tak to vezme. To bychom mu byli ještě schopni nabídnout, ale pak nás úplně odrovnalo to, co dodal. Řekl nám, že má nějaké podmínky. Do práce chtěl chodit podle jeho uvážení bez předem určeného plánování směn. Upozornil nás, že ráno nebude chodit do práce příliš brzy a že chce zase brzy z práce odcházet. Víkendy nepadají v úvahu a chce pracovat maximálně dva dny v týdnu. Bohužel tímto u nás také skončil.
Ani jsem netušil, jak bude těžké v dnešní době sehnat brigádníky. Tato generace je neskutečně zhýčkaná, myslí si, že jim svět spadne do klína. Doslova se vysmívají tomu, co berou jejich rodiče. Chtějí málo pracovat a dostávat za to hodně peněz. Kam tohle jednou může dospět?
