Článek
Když začneme z obecného hlediska, je tento rozdíl ve mzdových výměrech napříč republikou nejjasnější u dobře placených profesí. Tam mohou být rozdíly i v řádech desítek tisíc korun. U těch standardních a hojně zastoupených profesí to mohou být tisíce korun.
Nejhůře placení jsou zaměstnanci v Karlovarském kraji či Olomouckém kraji. V Praze dostane průměrný zaměstnanec za stejnou pozici až o polovinu vyšší plat než průměrný zaměstnanec v těchto zmiňovaných regionech. Podle posledních průzkumů je totiž průměrná mzda v Praze necelých 58 tisíc korun, v Karlovarském kraji se pohybuje jen lehce nad 38 tisíc, v Olomouckém pak kolem 39,5 tisíce korun.
Z toho logicky vyvstává otázka, zda je spravedlivé, aby zaměstnanec v jiné části republiky dostával za stejnou práci mnohem méně peněz než zaměstnanec, který bydlí například v Praze. Na první pohled je odpověď jasná. Není. Jenže to je jen jeden úhel pohledu.
My jsme se podívali na rozdíly ve mzdách u jednoho nejmenovaného obchodního řetězce, který má prodejny v každém kraji naší republiky. Nejprve jsme vzali do poměru hlavního město. Prodavačka tam jako nástupní plat dostane 35 300 Kč. Tato mzda se navíc po první tři roky každým odpracovaným rokem zvedá. Za rok tedy dostane 36 400 Kč, za dva roky 37 500 Kč a za tři roky 38 600 Kč.
Stejnou pozici nabízí tento obchodní řetězec i ve Znojmě, což je okresní město v Jihomoravském kraji. Nástupní mzda je zde ve výši 32 700 Kč. Už tedy při nástupu je rozdíl 2 600 Kč hrubého měsíčně, který je po celou dobu výkonu pozice konstantní. Po roce dostane prodavačka ve Znojmě 33 800 Kč, po dvou letech 34 900 Kč a teprve po třech letech 36 000 Kč. Teprve po třech letech se prodavačka ve Znojmě dostane jen lehce nad nástupní mzdu prodavačky v Praze.
Mluvili jsme ale o různých úhlech pohledu. Ten první je jasný. Jsme malá země, a tak by za stejnou práci, navíc ještě u stejného zaměstnavatele, měl zaměstnanec dostat zcela stejnou mzdu. Jeho příjem by rozhodně neměl být limitován tím, v jakém kraji žije.
Na druhou stranu je v krajích, kde se vyskytují nižší mzdy i nižší kupní síla obyvatel. To v praxi znamená, že tam lidé berou sice méně peněz, za takové peníze si toho ale obecně koupí stejně jako lidé z jiných krajů. Pro ně to v jejich bydlišti tedy není žádný velký problém. Problémem ale může být nákup zboží a služeb, které mají stejnou cenu napříč republikou, případně při cestách do zahraničí. Tam taková dovolená přijde zaměstnance s nižší mzdou na větší objem peněz z rodinného rozpočtu.
Problém může nastat v momentě cestování i po Česku, Pražané to budou mít v chudších krajích mnohem levnější, kdežto obyvatel Znojma, který vyjede do Prahy, si připlatí. Tak to ale funguje v celé Evropě.
Rozhodně tedy není správně, aby zaměstnanec bral za stejnou práci méně peněz, důležité je, aby ho takový příjem co nejméně limitoval a aby mohl za své vydělané peníze zajistit sobě a své rodině obdobnou životní úroveň jako zaměstnanec s vyšší mzdou.
Zpracováno na základě:
