Článek
Bezoár je kámen, který se vytváří v žaludku. Dochází k tomu zejména u přežvýkavců, ale není ojedinělé, že by se tak dělo i u jiných živočichů, dokonce i u člověka. Jsou to zbytky nestrávené potravy a materiálů, které člověk nebo zvíře zkonzumuje spolu s potravou. Postupným stlačováním těchto zbytků se vytvoří těleso, které je tvrdé doslova jako kámen. Pokud nepomůžou výplachy žaludku, není jiná možnost než bezoár odstranit chirurgicky. Postupným usazováním látek organického i anorganického původu se na povrchu bezoáru vytváří hladká lesklá vrstva.
Na první dojem to může vyznít, že bezoár je něco, co je naprosto k ničemu. Usazenina, která komplikuje život nám i živočichů. Tak tomu ale nebylo vždy. Pojmenování tohoto kamene totiž vzniklo už ve starověku a pochází ze staré perštiny. V překladu znamená doslova ochranu před jedem. Tehdejší lidé totiž nevěděli, co za vznikem bezoáru stojí, ani z čeho skládá. Bylo to něco, co se běžně v žaludku zvířat nevyskytovalo, tudíž jeho nález pokládali za vzácný. Z toho vyplynulo i to, že se domnívali, že tato věc má magickou moc.
Klenot mezi bezoáry ze 16. století
Bezoár byl proto používán k různým rituálům, namáčel se do vody, aby léčil nemoci, otravy či další lidské nedostatky. Někdy se také rozdrtil na prach a pak byl lidmi konzumován. Starověcí Peršané jeho zázračným účinkům skutečně věřili, avšak lékařskou vědou jeho medicínské účinky nikdy nebyly prokázány.
Jak šla doba kupředu, středověcí lidé už v nadpřirozené léčitelské schopnosti kamene z nestrávených zbytků nevěřili. Přesto byl pro ně předmětem zájmu. Bylo to něco, co se zase tak často nevidělo. A co bylo vzácné, bylo i drahé. Bezoáry se v té době vsazovaly do zlata, používaly se na výrobu šperků. Dnes se musíme pousmát tomu, že lidé na sobě skutečně nosily něco, co pocházelo ze žaludku zvířat. Jenže například Rudolf II., který se bál otravy a v té době všude řádícího moru, si z bezoáru nechal vyrobit kalich. Pil pak pouze z něho, protože věřil starým perským povídačkám o tom, že ve styku s bezoárem dojde k neutralizace jakéhokoli jedu či ke zničení zárodků nebezpečných nemocí.
Bezoár z perské kočky, délka 10 cm
I dnes lidé používají bezoár k léčbě některých nemocí, a to zejména na africkém kontinentu. Jeden slavný bezoár se dokonce nachází ve sbírce britských korunovačních klenotů královny Alžběty II. z roku 1962.
Pokud se bezoár vyskytne u lidí, je třeba začít okamžitě jednat. Sám o sobě nebezpečný není. Může ležet v lidském žaludku klidně i po celý život jedince. Hrozí ale riziko, že by se pohyby žaludku mohl dostat do střev a tím je zneprůchodnit. A to by byl pro člověka velmi vážný zdravotní problém, který by vyžadoval okamžitou operaci.
Pokud se vám zdá, že jste označení bezoár už někdy slyšeli, není to úplně nemožné. Toto označení totiž použila autorka Harry Pottera k pojmenování jedné z přísad lektvarů na hodinách profesora Severuse Snapea. Je to zkrátka něco, co se těšilo velké pozornosti už před mnoha tisíci let a do jisté míry to fascinuje lidi i dnes.
Zpracováno na základě:
