Článek
Když se nacistické Německo, pod zástěrkou akce Barbarossa, v červnu 1941 rozhodlo napadnout svého tehdejšího válečného spojence Sovětský svaz, začal se pomalu psát jeden z nejheroičtějších příběhů druhé světové války.
Zinaida se narodila v Leningradu v roce 1926 a žila vcelku obyčejný život. Vše se ale mělo změnit, když se Hitler rozhodl okupovat Leningrad. Ze strachu o její život ji a její sestru rodiče poslali k její milované babičce do malé vesnice na sever Běloruska. Tehdy byla Zinaida žačkou teprve 7. třídy. Bohužel ale netrvalo dlouho a němečtí váleční okupanti se objevili i na prahu tamní vesnice. Jako dospívající tak přihlížela násilí a bezpráví, které bylo vykonáváno na obyčejných lidech. Němečtí vojáci si brali vše. Kradli cenné věci, znásilňovali ženy a vraždili. Když se však pokusili odcizit cennosti i její babičce, tak tuto starou ženu fyzicky napadli. Jak později vypověděla, to byl přesně ten zlom, kdy se v ní probudil vzdor a touha po spravedlnosti. Dala si za cíl, že tyto okupanty vyžene ze své země. A tak se taky stalo.
Už jako šestnáctiletá se stala součástí běloruské partyzánské skupiny Mladí mstitelé. I když nebyla zdaleka nejmladší členkou, stala se rozhodně jednou z nejaktivnějších. Nejprve začínala jako roznašečka letáků a informátorka, když dodávala přesné lokace německé armády. To jí ale bylo málo, a tak se brzy stala součástí větších sabotážních akcí. Když se Zinaida naučila pracovat se zbraněmi, zúčastnila se důležitých operací v lokální elektrárně, v cihelně a na pumpě. Při těchto úspěšných misích bylo zlikvidováno více než 100 nepřátelských německých vojáků.
Její poslední operace, kterou chtěla provést na vlastní pěst, měla být tou dosud největší. Zinaida se nechala zaměstnat jako pomocná pracovní síla v kuchyni, a to nikde jinde než přímo v táboře německých vojáků. Její plán byl jednoduchý. Při přípravě jídla měla Zinaida Portnová přidávat do pokrmů tajnou ingredienci. Jed. Plán jí zprvu vycházel dobře, několik vojáků otrávila, přičemž někteří z nich otravě podlehli. Bohužel pro ni byla právě ona tou první podezřelou osobou. Aby přesvědčila vyšetřovatele, že je nevinná, sama pozřela otrávené jídlo. Pro tentokrát měla štěstí. Podařilo se jí z tábora prchnout do ústraní a z otravy se vyléčit. Nicméně její útěk byl pro Němce jasným indikátorem, že viníkem, kterého hledají, je právě ona. Zinaida však byla odhodlána pokračovat v boji proti nacistům. Přidala se proto jako zvěd k partyzánské skupině pojmenované po Klimentu Vorošilovi, což byl prominentní sovětský důstojník. Ještě ten měsíc rodičům zaslala svůj poslední dopis, ve kterém odhodlaně prohlašovala, že právě společnými silami nepřítele konečně porazí.
Její poslední mise se odehrála na přelomu let 1943 až 1944, kdy měla infiltrovat německou jednotku, aby zjistila nezdar skupiny Mladých mstitelů. Bohužel však byla zajata. Nejprve se svou obratností dokázala z této patové situace vymanit. Dostala se totiž ke zbrani a při svém útěku zastřelila vyšetřovatele a dva německé vojáky. K její smůle se ale nedostala dostatečně daleko do bezpečí a bylo znovu zadržena. Tentokrát už naposledy. Nacistické jednotky ji několik měsíců mučili těmi nejodpornějšími způsoby, což mimo jiné vedlo i k její slepotě. Zinaida ale nikdy žádné informace nevyzradila. Když ji nepřátele v lednu 1944 popravili, bylo jí 17 let. V té době měla na svědomí již více jak 100 německých životů. Po smrti jí byl udělen Leninův řád a poté i nejvyšší vyznamenání, titul Hrdiny Sovětského svazu, které dostala jako nejmladší žena vůbec. Dodnes si tak její hrdinské činy a nesmírné odhodlání připomínají lidé po celém světě. Můžeme totiž najít oslavné pomníky či sportovní družstva, která se nechala pojmenovat právě podle ní.
Zpracováno na základě:
