Článek
Nicholas Winton pocházel z židovsko-německé rodiny, která se již v roce 1907 přestěhovala do Velké Británie. Winton se narodil až na těchto ostrovech v roce 1909. Přestože byla jeho rodina židovská, rodiče ho nechali pokřtít. V Evropě v té době totiž začínal sílit odpor proti židovskému obyvatelstvu.
Po maturitě se Nicholas Winton ale vrátil do Německa a začal získávat praxi v bankách po celé zemi. Pracoval v Hamburku, v Berlíně a nějaký čas dokonce v pařížské Národní bance. Přestože měl v Německu kořeny, táhlo ho to zpět do jeho rodné Velké Británie, kam se počátkem třicátých let i vrátil.
V zimě roku 1938 měl odjet na lyžování do švýcarských Alp, ale nakonec se místo toho rozhodl přijet do Prahy. Jeho cesta do Československa měla ušlechtilé cíle. Přidal se zde totiž k záchraně židovských dětí, kterým pomáhal dostat se vlaky do Velké Británie. Tak činil až do začátku druhé světové války.
Památník sira Nicholase Wintona na prvním nástupišti pražského hlavního nádraží
Transport takových dětí nebyl nic jednoduchého. Odjet mohli pouze děti do 17 let, pro které musela být předem zajištěna náhradní rodina ve Velké Británii. Navíc musela být složena kauce asi 50 liber na každé dítě, což na tehdejší dobu nebyly malé peníze. Následně už zbývalo jen vyřídit vízum a povolení k pobytu.
Winton z Londýna řídil organizaci, která s těmito transporty židovských dětí pomáhala. Spolu s matkou a dalšími dobrovolníky aktivně vyhledával pro děti, které mohly být transportovány, rodiny, ve kterých by po příjezdu do Velké Británie mohly zůstat. Zařizoval i případné adopce a sháněl finanční prostředky na jejich záchranu.
Důležité je připomenout, že to, co pro děti dělal, nebyla náplň jeho práce. Měl své civilní zaměstnání. Toto dělal pouze jako dobrovolník. Musel tedy veškerý volný čas věnovat této záslužné činnosti.
Poprvé vyjely vlaky s dětmi z Prahy do Velké Británie 14. března 1939. Byl to den, kdy oficiálně začala okupace Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Ten den bylo transportováno 20 dětí. Podle dobových záznamů byly nejpočetnější transporty v červnu, kdy mělo každým transportem odjet přibližně 100 až 200 dětí.
2. srpna 1939 byl vypraven transport, který z Čech odvezl další děti do bezpečí. Právě po tomto dnu bylo Wintonovými transporty zachráněno celkem 669 dětí, které nalezly nové a bezpečné domovy.
1. září 1939 byl vypraven poslední transport s neuvěřitelným počtem dětí. Bylo jich 250. Bohužel však do svého cíle nedojel. Ten den vypukla druhá světová válka a již nebylo možné se z protektorátu dostat. Vlak plný dětí byl poslán zpět do Prahy. Tyto děti už se Wintonovi zachránit nepodařilo. Ten později vyjádřil lítost nad touto událostí, protože se dozvěděl, že z oněch 250 dětí přežilo válku jen pouhých několik.
Nicholas Winton zemřel roku 2015 ve věku 106 let. Od roku 2009 stojí na prvním nástupišti pražského hlavního nádraží památník muže, který zachránil život tolika dětem. Jen málokdo, kdo kolem něj projde, však ví, kdo to byl sir Nicholas Winton.
Památník rozloučení na hlavním nádraží v Praze
Na pražském hlavním nádraží najdeme ještě památník připomínající Nicholase Wintona. Ten tam můžeme vidět od roku 2017. Nachází se před vchodem do prostředního podchodu a říká se mu Památník rozloučení. Je zhotoven z dobových dveří vlaku, který sloužil k transportu dětí, a na jeho skle jsou otisknuty dlaně loučících se dětí z jedné strany a jejich rodičů ze strany druhé.
Sir Nicholas Winton byl hrdinou, na kterého se nezapomíná. Pokud jste mu ještě nevzdali hold, zajděte se někdy podívat na jeho památník na pražském hlavním nádraží.
