Článek
Ačkoli jeho výzkum Ernesta Rutherforda neměl nic společného s alchymistickými procesy, vzbudil zvědavost ohledně starého alchymistického tvrzení, že zlato lze vyrobit v laboratoři.
Ovšem prvním člověkem, který byl údajně schopen měnit jiné prvky ve zlato, byl Nicolas Flamel.
Nicolas Flamel se narodil v roce 1333 v malém městečku Pontoise nedaleko Paříže. Než potkal svou nastávající ženu, byl to chudý mladík, který se živil jako pařížský písař a prodavač rukopisů. Zbohatl, až když se oženil s Perenelle, která byla o deset let starší než on a měla za sebou již dvě předešlá manželství, ze kterých si odnesla značné jmění. A protože se Perenelle stejně jako Nicolas zajímala o vědu a magii, stala se nejen jeho pravou rukou, ale také jeho pomocnicí a rádkyní ve všech jeho budoucích snahách.
Celý příběh o tomto středověkém alchymistovi začal v momentě, kdy do jeho knihkupectví dorazil záhadný cizinec, který mu nabídl ke koupi starý iluminovaný rukopis, jehož pevná vazba byla precizní a celá pokrytá mosaznými vyraženými písmeny podivných tvarů, které neodpovídaly žádnému v té době známému pismu. Uvnitř tohoto rukopisu byl text vyrytý na kůrových listech železnou tužkou nebo gravírován, podivně zbarvený a doplněný množstvím ilustrací a symbolů. Flamel neváhal a knihu za dva floriny zakoupil.
Nicolas Flamel strávil následujících jednadvacet let snahou rozluštit tento iluminovaný rukopis. Překládání mu trvalo tak dlouho, neboť kniha byla psána především v řečtině a hebrejštině. Na první stránce stálo zlatým písmem psáno, že ji sepsal Žid Abraham, kněz, levita, astrolog a filosof pro národ židovský. Na dalších stranách pak následovaly kletby na každého, kdo by knihu četl bez ohledu na to, jestli byl kněz nebo Žid. I přes hrozbu těchto kleteb pokračoval Nicolas ve studiu. Jelikož byl písař, tak věřil, že se ho tyto hrůzné kletby příliš netýkají. Celé si to vysvětloval tak, že účelem knihy je pomoci rozptýleným Židům tím, že je naučí, jak proměnit olovo ve zlato, aby mohli platit daně římské vládě, kterou nenáviděli. I po tak dlouhé době ale nebyl schopen zcela sám celou knihu přeložit. A protože si Flamel uvědomoval své omezené znalosti židovských knih a jejich kabaly, bylo mu jasné, že bude muset vyhledat pomoc. Rozhodl se tedy, že se vydá na pouť ke svatyni svatého Jakuba v Compostele a následně do města León ve Španělsku. Tam se setkal s židovským lékařem, mistrem Canchasem, který v rukopisu ihned rozpoznal knihu, o níž se dlouho věřilo, že byla zničena. Starý mistr Flamelovi pomohl přeložit pár listů a přislíbil, že se s ním vydá zpět do Paříže, kde mu přeloží zbytek. Bohužel starý mistr Canchas na této cestě znenadání zemřel. Stačil však Nicolase naučit dostatek vědomostí, které potřeboval na to, aby tuto prastarou knihu byl schopen rozluštit sám.
Když Flamel pochopil veškeré principy popsané v knize, byl odhodlán k prvním alchymistickým pokusům přeměnit obyčejné kovy ve vzácné. Svou první transmutaci, tedy přeměnu jednoho prvku na druhý, provedl 17. ledna roku 1382. Toho dne údajně proměnil rtuť na půl libry stříbra, které bylo dle jeho slov čistší než to vytěžené z dolů. O několik měsíců později pak provedl svou první transmutaci na zlato.
Pařížské záznamy uvádějí, že Nicolas a Perenelle Flamelovi darovali městu Paříž sedm kostelů, tři kaple a čtrnáct nemocnic. Vše bylo nově vystavené od základů. Dále manželé rádi pořádali sbírky na pomoc chudým lidem, zejména pak vdovám a sirotkům. Na jejich počest můžeme nedaleko muzea Louvre nalézt dvě křížící se ulice, která nesou jejich jména. Jedná se o ulice Rue Nicolas Flamel a rue Perenelle. Kde k tak obřímu jmění přišli je dodnes záhadou. Je tedy snad možné, že se Flamelovi proměna obyčejných kovů na drahé skutečně podařila?
Co je jisté, je to, že tato postava inspirovala J. K. Rowlingovou při psaní prvního dílu Harryho Pottera, který pojednává o kameni mudrců. Kámen mudrců byl v tomto příběhu vynalezen právě Nicolasem Flamelem a zaručoval jeho vlastníkovi nesmrtelnost.
