Článek
Chorvatsko jsem letos navštívil již po několikáté. Byl jsem si plně vědom všech těch článků o cenách, zákazech, příkazech a pokutách, které už měsíce kolují internetem. I když jsem ale vyrazil k moři, tak jsem se tam určitě nechtěl koupat. Spíš jsem měl v plánu si vychutnat místní atmosféru. Podstatnou část svého času na tomto výletě jsem chtěl trávit na místních tržnicích, v restauracích a jiných občerstveních, abych plně ochutnal místní gastronomii se všemi specialitami, které nabízí.
No o nějaké velké gastronomii nemůže být řeč. Všude byly těstoviny a pizza. Skoro jako bych byl v Itálii. Já ale neměl v úmyslu si jen nacpávat břich. Chtěl jsem i relaxovat u skleničky aperolu či sklenice piva a přitom koukat na okolní lid a vlny moře. Jenže pak přišel šok.
V jedné restaurace jsem si dal místní pivo. O jeho kvalitě tady mluvit nechci, jen upozorním ty, kteří si v Chorvatsku ještě nikdy pivo nedali a třeba se na to chystají. Zapomeňte na to, že si na něm pochutnáte jako v Česku. I to nejlepší chorvatské pivo se nemůže rovnat ani těm nejobyčejnějším českým pivům.
Mám takový zvyk. V půllitru nechávám vždy trochu piva na dně, protože mi už přijde zvětralé. Radši si vždy objednám další. Někdy nechám třeba jen půl deci, někdy i víc. A to samé se mi právě stalo v Chorvatsku. Aniž bych zcela dopil předchozí pivo, objednal jsem si další. Obsluze na tom nic divného nebylo. Číšník prostě odešel pro další pivo.
Když přišel s novým čerstvým pivem, položil ho přede mne na stůl, já poděkoval. Očekával jsem, že v tomto okamžiku už jen vezme předchozí půllitr a odejde zpět do restaurace. Jenže se stalo něco zcela jiného, co mě doslova šokovalo a rozlítilo zároveň. Vzal sklenici s nedopitým prvním pivem a zvětralé zbytky, které v ní byly, mi nalil do mého čerstvě natočeného půllitru.
Okamžitě jsem na něj vyštěkl s tím, co to dělá a že to snad nemyslí vážně. Vypadal překvapeně, že ho za jeho chování peskuji. Prý to dělá běžně a zatím si na to nikdo nestěžoval. Bylo mi jasné, že kdyby někdy obsluhoval nějakého Čecha, tak by se mu dostalo podobné zkušenosti jako se mnou.
Vysvětlil jsem mu, proč jsem na něj tak vyjel. Vypadal totiž dost zaskočeně. Úslužně odnesl i nový půllitr, do kterého chvíli předtím nalil ony slitky. Za chvíli mi přinesl celé nové pivo a čerstvé. To už jsem se trochu uklidnil.
Nikdy jsem nikde takový postup neviděl. Dost mě to překvapilo a vylekalo. Myslel jsem, že si na to dá příště pozor. Když jsem ale zaplatil a zvednul jsem se k odchodu, viděl jsem, jak stojí o dva stoly vedle a provádí stejnou věc, jakou provedl mně, dvěma sedícím mladíkům. Neřekli ani popel, ani se nad tím nějak nepozastavili. Musel jsem uznat, že je to zřejmě i moje chyba. Možná je to v Chorvatsku zvykem. Přece tak praví i jedno staré české přísloví. Jiný kraj, jiný mrav.
