Ochutnávali jsme v Alsasku: Ochutnávka vína a pálenek je tam do pěti vzorků zdarma v každém sklepě

V Čechách je velké množství vinic i vinařství, která vinou révu zpracovávají. My ale chtěli zkusit něco trochu lepšího. No a kam jinam v Evropě za vínem než do Francie. Proto se cílem našeho výletu staly vesničky Riquewihr a Hunawihr. Pokud se vám tyto názvy nezdají příliš francouzské, máte pravdu. Leží totiž v Alsasku nedaleko Štrasburku a na hranicích s Německem. Spousta věcí zde byla psána dvojjazyčně, s německy mluvícím obyvatelstvem a turisty jste se mohli potkat kdekoli.

Riquewihr má něco přes tisícovku obyvatel, Hunawihr jen asi půlku. Velmi nás ale překvapilo, jak byly obě obce krásné, čisté a upravené. V té menší jsme se zastavili u kostela na kopečku nad vinicemi a pokračovali pešky tam, kde jsme chtěli ochutnávat, do Riquewihr. A tam jsme zůstali jako opaření. Nečekali jsme, že tak malá obce může mít takové kouzlo.

Procházeli jsme se úzkými uličkami mezi barevně malovanými domky, proběhli jsme branou ve zvoniční věži i jsme se naobědvali v restauraci na dvoře mezi původními středověkými domy. Pak už byl ale čas jít na ochutnávku.

V prvním sklepě nás hned na první pohled zarazila široká nabídka produktů. Vybrali jsme si tři vzorky, které chceme ochutnat a dostali jsme od každého vína asi půl deci. Líbil se nám ale ještě jeden sklípek kousek dál, proto jsme chtěli po těchto třech vzorcích odejít. Byli jsme v šoku, když po nás vinařka nechtěla zaplatit ani jediné euro. Říkala, že v této oblasti se platí za ochutnávku více jak pěti vzorků tím, že si koupíte nějakou lahvinku. Degustace jako taková se nikdy neúčtuje.

A měla pravda. V druhém sklípku jsme ochutnali také tři vzorky a nikdo po nás nic nechtěl. Až nám bylo trapně. Koupili jsme si tam proto lahvinku jako suvenýr z cest s tím, že ji přivezeme rodině domů, aby i oni ochutnali.

Cestou z města jsme ale narazili na něco, co vypadalo také jako sklípek, jenže se z něj linula úplně jiná vůně než z těch vinných. Nalákalo nás to, a tak jsme do něj sestoupili. Probíhala tam právě také ochutnávka a opět zcela zdarma. Jenže se nejednalo o víno, ale o pálenky. No, dali jsme si dva malé panáky a už raději šli, protože to tam měli mimořádné dobré. Lahvinku jsme tentokrát oželeli.

Cestou zpět na ubytování už jsme cítili společenskou únavu, protože jsme toho za ten den vypili opravdu dost. Pořád mám před očima ten šok, že po nás nikdo nechtěl zaplatit. A to měli na ochutnávání velmi kvalitní vína. V našich sklípcích dostane mnohdy takové patoky, že se to ani nedá pít. Máme v plánu si tam někdy znovu zajet a spojit to s návštěvou dalších krásných míst, protože tento kout Francie je nádherný a i velmi bohatý na gastronomické speciality.