Článek
Otto Wichterle se narodil na podzim roku 1913 do podnikatelské rodiny. V šesti letech se málem utopil v jezírku močůvky, což mu na dlouhou dobu zkomplikovalo život. Lékaři se nejprve domnívali, že na základě prožitého šoku a následných neustávajících horeček, se nedožije dalšího roku. Jenže Otto Wichterle měl silnou vůli a chtěl žít. Z počátku ho vzdělávala domácí učitelka, do školy nastoupil až v roce 1921. Jenže přezkoušením se ukázalo, že tehdy osmiletý Wichterle má na to, aby šel rovnou do páté třídy.
Po maturitě se chtěl dát na strojírenství, ale nakonec vyhrála chemie na tehdejším ČVUT. Bohužel ani nestihl dodělat docenturu a přišla druhá světová válka, která uzavřela vysoké školy. Zmařen byl i jeho plánovaný studijní pobyt v Paříži. Nezbývalo nic jiného, než se nechat zaměstnat. Otto Wichterle se tehdy dostal do Baťova výzkumného ústavu, kde se mu povedlo něco neuvěřitelného. Vyrobil první syntetické vlákno, z kterého se později začaly vyrábět silonky. Další zkoumání mu však překazila tehdejší nepříznivá situace v Evropě. V roce 1942 byl na čtyři měsíce uvězněn gestapem kvůli protiněmeckému odboji.
Návrat k práci na vysoké škole mu po válce příliš dlouho nevydržel. Komunisty byl totiž nucen skončit, protože tehdejším funkcionářům vadil jeho původ z podnikatelské rodiny a zároveň to, že vědu vždy stavěl nad všechno ostatní, tedy i nad politiku. Naštěstí se dostal na půdu Akademie věd, kde mohl bádat i nadále. A už v roce 1956 učinil objev tak fenomenální, že změnil celý svět. Vynalezl kontaktní čočky. Na čočkách pak pracoval i další roky, ale i přes jeho snahu výzkum dokončit, byla jeho práce přerušena ministerstvem zdravotnictví, které označilo jeho bádání za málo efektivní.
Nebyl by to ale Otto Wichterle, kdyby se vzdal. Na čočkách pracoval i nadále a jeho úsilí vedlo ke kýženému cíli. Čočky byly na světě. Vynález si nechal patentovat v roce 1963. Komunistický režim však patentová ochrana příliš nezajímala. O pár let později totiž licenci na Wichterleho čočky prodali komunisté americké firmě za velmi nízkou částku, doslova za zlomek ceny, než jakou čočky ve skutečnosti měly. Otto Wichterle z toho neměl prakticky nic. Komunisté stále nehodlali uznat jeho výjimečnost.
Následovalo období normalizace, které Wichterleho výzkumům příliš nepřálo. Teprve po sametové revoluci měl cestu volnou a stal se na pár let ředitelem Akademie věd. Jenže už tehdy nebyl nejmladší a jeho čas se chýlil ke konci. Smrt si pro něj přišla v létě roku 1998. Zůstalo nám tu však po něm něco, na co svět nikdy nezapomene.
Otto Wichterle byl geniální vědec, který byl dobou nedoceněn. Za své vynálezy toho mnoho nezískal a komunisté mu navíc neustále házeli klacky pod nohy. Jenže měl velkou vnitřní sílu a touha usnadnit život lidskému pokolení pro něj byla silnější.
