Článek
Nejednoho milovníka sci-fi povídek a příběhů napadlo, jaké by to bylo žít ve světě, kde se rostliny dokáží samy pohybovat. Tuto podívanou je ale skutečně možné vidět na vlastní oči. Stačí se vydat do deštných lesů Jižní Ameriky. Zde se kolem sopky Sumaco v biosferické rezervaci nalézají stromy Socratea Exorrhiza.
Pokud čekáte, že se jednoho dne dočkáte závodů ve sprintu mezi člověkem a stromem, nejspíš budete zklamáni. Tato unikátní palma se sice pohybuje, ale velmi pomalu. Z několika desítek let dlouhého pozorování vyplynulo, že průměrně je strom schopen urazit vzdálenost jen několika centimetrů denně. Na první pohled se to může zdát jako zanedbatelné číslo, opak je ale pravdou. I při pár drobných centimetrech denně je palma schopná se za rok posunout až o 20 metrů. Když vezmeme v úvahu, že se tyto tropické rostliny běžně dožívají i přes 100 let, za jeden životní cyklus může tento strom hravě překonat vzdálenost 2 kilometrů.
Na tuto pozoruhodnost poprvé upozornil vědec John H. Bodley a to v roce 1980. Za své pozorování ale nejprve sklidil od svých kolegů ostrou kritiku a výsměch. Bodley ale své prohlášení nevydával na základě ukvapených závěrů. Tyto stromy ho totiž natolik fascinovaly, že než došel k tomuto překvapivému závěru, pozoroval je celých 19 let. S tímto poněkud zvláštním výzkumem započal již roku 1961. Pečlivě si vprostřed džungle vybral nedotčené území se vzrostlými stromy. Ty následně pečlivě změřil a zaznamenal jejích přesnou polohu a i jednotlivé vzdálenosti mezi nimi. Když se po roce na místo vrátil, byl v šoku. I přesto, že některé ze stromů svou pozici nezměnily, ostatní byly zcela na jiných místech.
Jak se tyto palmy vlastně pohybují? Pro svůj pohyb využívají svých podpůrných kořenů. To jsou kořeny, které rostou v nadzemní části rostliny. Vždy, když se strom „vydá“ na cestu, zapustí kořeny nové. V momentě kdy kořeny zakoření dostatečně hluboko a silně, aby unesly celý strom, staré kořeny jsou vytaženy zcela na povrch, kde seschnou a odpadnou. Tento proces tak zajišťuje pohyb stromu.
A kam vlastně palmy tolik pospíchají? Na tuto otázku dodnes neexistuje jednoznačná odpověď. Jedna z teorií je, že stromy se za pomoci svých opěrných kořenů posouvají za lepší půdou. Půda, ve které stojí, je totiž často postižená korozí. Další z teorií praví, že se pohybují za světlem a vlhkem, případně za místem, kde se původně vysemenily. V případě ohrožení stromu zatopením, je strom schopen dorazit na břeh.
I když se dodnes najdou ve světě odpůrci Bodleyho teorie o pohybu stromů, jedno je zcela nevyvratitelné. A to, že příroda v celé své kráse nás i dnes dokáže stále překvapovat a ohromovat svou rozmanitostí.
Zpacováno na základě:
