Článek
Michle je dnes důležitou součastí a jednou ze čtvrtí hlavního města Prahy. Protéká jí malebná říčka Botič, která zde začíná vytvářet své jedinečné meandry a láká na procházku podél vody. Je to ale také průmyslové centrum. Najdeme zde bývalou mýdlárnu, Michelskou teplárnu a hlavně Michelskou plynárnu, která je dnes součástí Pražské plynárenské. Vypadá už úplně jinak, než jak si ji mohou pamatovat pamětníci, a nachází se v těsné blízkosti odstavného nádraží Praha-jih. Za dob její největší slávy tu ale vypukl požár, který bývá označován jako ten nejnebezpečnější v novodobých dějinách Prahy.
Psal se rok 1961, konkrétně 6. ledna, a nebylo ještě ani deset hodin, když zde začal hořet plynojem. Dobové fotografie navíc ukazují, že nešlo o plynojem běžných rozměrů. Jednalo se o kulatou věž o výšce 84 metrů s průměrem přes 50 metrů. Byla to tedy stavba kolosálních rozměrů. V té době byl plynojem prakticky plný. Celé okolí muselo být evakuováno, protože případný výbuch by mohl ohrozit velké množství lidských životů. V okolí se totiž nacházely obytné domy.
Hořet začal plynojem od vrchu. Stačilo ho tehdy uhasit. Jenže Praha na to neměla potřebnou techniku. Vaky naplněné vodou, které jsou dnes zcela běžné, byly tehdy doslova utopií. I tak se ale jednalo o historicky první požár na našem území, k jehož hašení bylo využito vrtulníku. Ten ale neshazoval na plynárnu vodu, nýbrž pytle s cementem. V té době byli na místě již hasiči, kteří museli dávat pozor, aby je pytle s cementem nezasáhly. A požár to rozhodně nezastavilo. Navíc hrozila exploze nepředstavitelných rozměrů, která by mohla celé okolí srovnat se zemí.
Jak oheň postupoval, střešní kovová konstrukce plynojemu už nápor nevydržela a zřítila se dovnitř věže. Tím se velká část plynu z plynojemu dostala ven a vyšlehl ohromný sloupec plamenů, který dosahoval až do výšky dvou set metrů a byl tak viditelný z mnoha míst v Praze. Vypadalo to ale, že to nejhorší mají hasiči za sebou. Tím, že se většina plynu dostala ven a vyhořela ve vysokých plamenech, pominulo nebezpečí exploze. Jenže plyn nebyl to jediné, co plynojem obsahoval.
Hotel Ariel s plynojemem v pozadí (1932)
Na dně plynojemu byl v jímkách umístěn těsnící olej. A nebylo ho tam zrovna málo. Celková váha tohoto oleje činila 150 tun. A ten začal také hořet. Hasičům se ale v té době už dařilo plynojem ochlazovat, a tak k většímu neštěstí nedošlo. K uhašení Michelské plynárny došlo kolem 19. hodiny téhož dne.
Vyšetřování neštěstí pak našlo příčinu požáru. Malou skulinkou plyn údajně unikal. A i když se o tom vědělo, nikdo nepodnikl žádné kroky k tomu, aby tuto závadu odstranil. Pokud by k tomu tehdy přistupovali zodpovědněji, k žádnému požáru nikdy nemuselo dojít.
Zpracováno na základě:
