Článek
Chlebíčky vznikly v Česku už na začátku 20. století a jejich objev se připisuje pražskému lahůdkáři Janu Paukertovi. Tento lahůdkář se přátelil s tehdejším operním pěvcem a malířem, který si nechával říkat Jan rytíř Skramlík. Ten nebyl spokojen s podávaným občerstvením v podobě malých jednohubek. Obložený chleba byla zase na nějaké rodinné oslavy či veřejné akce moc velký. Jan Paukert tak vymyslel něco, z čeho se stal brzy doslova hit. Chlebíček.
Přestože chlebíčky se dnes dělají o něco větší než v době, kdy je Paukert vymyslel, oblibu si zachovaly dodnes. Jak ale postupuje doba dopředu, mění se i ingredience, které se na veku přidávají. Dnes si tak můžeme dát chlebíček prakticky s čímkoli. Základem je však vždy veka, na kterou se jednotlivé ingredience vrství. Nedílnou součástí mnoha druhů chlebíčků je i bramborový salát.
Jenže co se nejlépe hodí k bramborovému salátu a dáváme si to na Štědrý večer k večeři? No přece řízek. A právě z toho vychází novinka, která rozvířila doslova vlnu zvědavosti nejen v Praze. Tato verze chlebíčku totiž boří dogma o tom, že základem každého chlebíčku je právě veka. Bez ní by to přece nikdy nemohl být ten správný Paukertův chlebíček.
Omyl. Nový druh má opravdu velký potenciál. Místo veky se totiž při přípravě takového chlebíčku používá řízek, který poslouží jako plocha, na kterou se mohou klást další pochutiny. Na fotografii, která některé Čechy pobouřila a jiné příjemně navnadila, se na řízku nachází klasická chlebíčková kombinace. Je tam bramborový salát, uzenina, vejce, majonéza, okurka, paprika i petržel. Tak jak to má správně být.
#czechsoflatecapitalism
Posted by Czechs of Late Capitalism on Wednesday, February 21, 2024
Zavádějící je jen ten název. Označení chlebíček na řízku je tak trochu matoucí. Chlebíček ve formě veky v této variantě oblíbené lahůdky chybí. I tak to ale vypadá k nakousnutí. Češi jsou přece národem, který řízky miluje. Dřív nebo později si tak mnoho z nás jistě cestu k tomuto zvláštnímu druhu chlebíčku najde a určitě jej alespoň jedenkrát vyzkouší.
Jan Paukert, který chlebíček zhruba před 120 lety vymyslel, by sice asi zíral na to, co jsou lidé dnes schopni vymyslet, ve výsledku by ale mohl být i docela mile překvapen moderní kreativitou.
Odstraněním veky navíc nekonzumujeme spolu s chlebíčkem mouku obsaženou v pečivu, vzhledem ke smaženému řízku se ale o zdravé verzi této lahůdky určitě mluvit nedá. Co je dobré, totiž často není zdravé. A s tím bohužel nic nenaděláme.
Zpracováno na základě:
a na základě vlastního názoru