Článek
Shazdeh Garden neboli Princovu zahradu najdeme v Íránu. Okolo ní je k vidění jen písek a prach. Nejbližší vesnice Mahan se nachází šest kilometrů daleko. Je to uměle vytvořená oáza, kterou by tady nikdo nečekal. Jak se ale povedlo uprostřed suché pouště vytvořit něco tak úchvatného?
Aby bylo možné tady vybudovat zelenou perskou zahradu, bylo nutné vymyslet systém zavlažování. Bez vody by to tu vypadalo stejně jako v okolí. Zdejší zahrada je důmyslným propojením dvou funkcí vody. Ta základní funkce spočívá právě v zavlažování všech rostlin a stromů, ta druhá nám ukazuje vodu jako estetický prvek, který se velkým dílem podílí na kráse zdejší zahrady.
V zahradách je množství fontán a umělých vodopádů
Zahrada se začala budovat v roce 1850 pro tehdejšího prince Mohammada Hassana z rodu Kadžárovců. Řešil se ale problém, jak sem dostat vodu. Poušť jako taková žádnou vodou nedisponuje. Zkušení návrháři zahrady ale využili okolní přírodu. Na jihu je zde poušť ohraničená masivem hory Jupar a na severu horou Pulvar. A právě odtud svádí důmyslný systém vodu až do zahrad.
I druhy stromů byly vybrány speciálně tak, aby co nejlépe posloužily původnímu účelu této oázy. Borovice a cedry tu byly vysázeny z důvodu, že dokážou utlumit východní vítr, který vane z pouště. V zahradách vás tedy čeká doslova bezvětří. Jilmy, jasany, platany a topoly pak vytvářejí v létě tolik potřebný stín. Najdeme zde ale i řadu ovocných stromů jako jsou jabloně, hrušně, meruňky, granátová jablka, kdoule, broskve nebo švestky. Jako okrasné druhy se používají Pyracantha, jalovec obecný a cotoneasters, místní speciální druh, který v zimě vytváří malé bílé květy, a tak je to rozkvetlé i v tomto pro rostliny nepřívětivém období.
Perská architektura je pro zahradu zcela typická
V roce 1873 pak byla zahrada rozšiřována pro dalšího panovníka, Abdolhamida Mirzu. Jenže než stihla být zahrada dokončena, panovník zemřel. Za svého života ale využíval její hlavní budovu jako letní sídlo. Přestože ve 20. století nebyla zahrada využívána a pustla, po její revitalizaci v polovině minulého století byla zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Svou krásu si udržela dodnes, přestože několikrát čelila mohutných zemětřesením, které nejsou v této oblasti nic neobvyklého. Její poškození bylo rozsáhlé, ale vždy došlo k její obnově tak, aby zůstala krásná i pro další generace návštěvníků
Zahrada tvoří obdélník, který je široký přes 120 metrů a dlouhý více než 400 metrů. Celková plocha, kterou si tak zde můžeme projít, se přibližuje 5,5 hektarům. Pro návštěvníky je zahrada běžně přístupná. A protože je turisty hojně navštěvována, část hlavní budovy slouží jako restaurace. Kromě hlavní budovy se v zahradách nachází několik dalších staveb postavených v perském stylu. Tyto budovy mají funkci spíše okrasnou, než že by byly využívány k nějakému účelu. Nachází se zde i řada vodních kanálů, fontán či kaskád.
Ročně navštíví Princovu zahradu necelý milion turistů, a to z ní dělá jedno z nejnavštěvovanějších míst v tomto regionu. Pokud se někdy vydáte do Íránu, tak na ni také nesmíte zapomenout.
Zpracováno na základě:
