Článek
Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v Nezvěsticích do židovské rodiny. Po studiu gymnázia pak odešel do Prahy. Byl to přesvědčením komunista, dokonce byl považován za jedno z nejpřednějších a nejaktivnějších komunistů první poloviny 20. století. Do komunistické strany ostatně vstoupil už krátce po jejím vzniku v roce 1921.
Na svou slávu si ale musel ještě chvíli počkat. Komunistická strana viděla na konci 20. let minulého století potenciál v mladých lidech, a tak došlo k omlazení vrcholné struktury strany v čele s Klementem Gottwaldem. A Slánský byl mezi těmi, kteří se tehdy dostali hodně vysoko až do vedení strany. Na začátku 30. let pak usedl Slánský v Národním shromáždění jako zvolený zástupce lidu.
Před válkou se spolu s Gottwaldem Slánský schoval v Moskvě. Společně tam odjeli ještě před březnovou okupací naší země. Sovětský svaz jim poskytl možnost vést stranu v exilu a připravovat se na konec války a následné kroky, které bude třeba podniknout, až zavládne mír. Pobyt v Moskvě ale nebyl pro Slánského pouze pozitivní. Měl v té době tříměsíční dceru, která byla neznámým pachatelem unesena přímo z kočárku v jednom z moskevských parků. Pachatel nebyl nikdy dopaden a svou dceru už Slánský nikdy neviděl.
Když válka skončila, byl Slánský druhým nejmocnějším mužem komunistické strany. V době komunistického převratu o tři roky později byl jedním z jeho hlavních organizátorů a byl považován za strůjce komunistického teroru. Vypadalo to, že jeho politická hvězda bude stoupat opravdu vysoko. Sovětský svaz se ale na počátku 50. let rozhodl, že bude ovlivňovat dění v nově vzniklém státu Izrael. Zaujal v té době proarabská stanoviska a postavil se na odpor proti Židům. A možná právě proto se Slánský jako Žid stal pro komunisty nepohodlným.
Rudolf Slánský vypovídá před soudem (20. listopadu 1952 až 27. listopadu 1952)
Na podzim roku 1951 byl spolu s dalšími třinácti lidmi zatčen a odvezen do ruzyňské věznice. Většina vězněných byla židovského původu. A i když se Slánský dožadoval rozhovoru s Gottwaldem, odpovědí mu bylo zamítnutí jeho žádosti. Celkem dvakrát se pokusil ve vězení o sebevraždu, ani jednou ale svůj čin nedokonal.
Obvinění Slánského byla lživá a vykonstruovaná. Podle dostupných pramenů se měl dopustit velezrady, sabotáže a špionáže. Při výsleších byl mučen. Nejprve nechtěl povolit, po měsících trýznění se ale nechal zlomit. Před soudem pronesl řeč, kterou mu napsal tehdejší režim a kterou se na příkaz naučil zpaměti. Tím se prakticky ke všem činům, které nespáchal, přiznal. A pak už následoval jen trest. Ten byl nemilosrdný. Poprava oběšením.
Po smrti bylo tělo Slánského zpopelněno a popel vysypán někde u silnice. Jednoho z nejvýznamnějších komunistických politiků první poloviny 20. století tak potkal osud, který on sám pomáhal vymýšlet proti odpůrcům režimu.
Zpracováno na základě:
