Článek
Olšanské hřbitovy nevypadaly vždy tak, jak je můžeme vidět dnes. Původně byla totiž založena pouze jejich malá část, kam se pohřbívali lidé z Prahy, kteří zemřeli během morové epidemie během roku 1680. Tehdejší obec Olšany k tomu byla nejvhodnějším místem. Jenže s přibývajícími lidmi na území dnešního hlavního města, se i Olšanský hřbitov začal rozrůstat. Nové prostory k pohřbívání tak byly k nejstarší části postupně připojovány. Někdy ale došlo i k tomu, že se některá z části hřbitova musela zrušit. Mnohdy tomu tak bylo z důvodu výstavby komunikací či bytů. Paradoxně tak z nejstarší části Olšan dnes najdeme už jen zbytky.
Úplně první Olšanský hřbitov stál v okolí kostela svatého Rocha. Ten však dnes najdeme již za zdí hřbitovů v těsném blízkosti Olšanského náměstí a rušné komunikace vedoucí ulicí Olšanská. Některé náhrobky ze zrušeného hřbitova se ale zachovaly a byly následně přeneseny na nové místo v útrobách dnes existujících pohřebních prostor. A to je i příběh náhrobku sester Klenkových, o jejichž životním osudu se na Žižkově mluví už po staletí.
Náhrobek byl na dnešní místo přemístěn v roce 1860. Osud dívek, které jsou na něm zobrazeny jako dvě vzájemně se držící postavy bez spodních částí nohou, byl opravdu tragický. Velké neštěstí se odehrálo v roce 1806, kdy si sestry spolu hrály poblíž velmi frekventované ulice. Svojí nepozorností se následně ocitly pod koly kočáru, který jim přejel nohy. Obě dvě pak svým zraněním podlehly. A protože byly doslova nerozlučné, odpočívají spolu v jednom hrobě. Až sem je tento příběh pravdivý.
Žižkovská legenda, která se tu už od nepaměti vypráví, však způsobila, že se bezejmenným sestrám pohřbeným pod tímto náhrobkem začalo říkat sestry Klenkovy, Františka a Antonie, i když je více než pravděpodobné, že jimi nejsou. Byl to ale právě jejich příběh a jejich pojmenování, které z náhrobku učinili doslova poutní místo. Právě proto byl tento náhrobek jedním z mála, který se ze zrušené části hřbitova zachránil. A i dnes na hrobě často uvidíte čerstvé květiny, přestože už je dávno jisté, že těla sester spolu s náhrobkem přenesena nebyla.
Sestry Klenkovy - Olšanské Hřbitovy (1940)
A kde se vzalo označení sestry Klenkovy? Když se projdete kolem kostela svatého Rocha, tedy v místech, kde dříve zrušená část hřbitova stávala, objevíte na dnešní hřbitovní zdi z vnější strany desku, na níž si můžete přečíst báseň o společném spočinutí sester Klenkových. Lidé se tak mylně domnívali, že právě k této desce kdysi náhrobek náležel. Pokud budete pozorní, můžete si ale všimnout ještě velmi špatně čitelného nápisu, na kterém je uvedeno, že se jednalo o Antonii Klenkovou a již provdanou Františku de Pauli Ziskowou, které zemřeli necelý rok po sobě ve věku 28 a 26 let. V žádném případě tak nemohlo jít o sestry z kamenného náhrobku, které přejel vůz.
I když se tak nejspíše o sestry Klenkovy nejedná, příběh sester, které spolu zemřely a byly spolu i pochovány přitahuje zájem Pražanů i turistů dodnes a je to jeden z nejnavštěvovanějších náhrobků na Olšanských hřbitovech.
Zpracováno na základě:
