Článek
Na první pohled by to do něj nikdo neřekl. Působí velmi roztomilým dojmem a spousta lidí, pokud by to šlo, by si ho hned ze zoologické odnesla domů jako domácího mazlíčka. Řeč je o medvídku mývalovi. Málokdo ale ví, že žije ve volné přírodě, a to i u nás v Česku. Patří však na likvidační listinu Evropské unie a měl by z volné přírody zcela zmizet. Důvodů je hned několik.
Mýval je v České republice poměrně hojně rozšířen na některých místech, avšak nedá se hovořit o plošném pokrytí celé republiky. Jeho výskyt je dobře zmapován, aby bylo možné proti tomuto zvířeti podniknout v případě potřeby rázné kroky. Je to totiž smrtelně nebezpečné zvíře, a to jak pro chráněné druhy živočichů, tak pro člověka.
Nejvíce se mývalové vyskytují v západních Čechách a na Moravě pak podél řeky Moravy. Postupně se ale tento živočich šíří po celé republice. Má nejraději místa, kde je dostatek vody, nejlépe v blízkosti vodních toků. Tyto oblasti musí mít dostatek úkrytů na stromech, které jsou pro něj nepostradatelným zázemím. Je totiž sice výborným šplhounem, ale preferuje co nejméně pohybu. Může tak ohrozit i ptáky, kteří ve stromech hnízdí. Troufne si na luňáka nebo orla křiklavého.
Rozšiřování mývala po Evropě začalo ve 30. letech minulého století v Německu, kdy byly do přírody vypuštěny dva páry tohoto živočicha. Mývalům se však v Evropě dobře daří, mají tu vše, co k životu potřebují. Za 90 let se tak tento druh rozšířil do podstatné části našeho kontinentu. Vyskytuje se nejčastěji v okolí větších měst a není výjimkou, že na něj lidé narazí i u popelnic. Je velmi adaptabilní a nedá se ho zcela zbavit. Při hledání potravy v lidském obydlí dokáže navíc zničit i jeho veškeré vybavení.
Pro člověka není mýval až tak nebezpečný z hlediska možného útoku, ale zejména přenosem nemocí. Jedná se ve většině případů o prokázanou mývalí škrkavku, vyskytovat se u nich může ale i vzteklina. Právě mývalí škrkavka bývá pro člověka smrtelná. Neexistují proti ní totiž žádné léky. Pokud se člověk nakazí, pak mu nejčastěji v tenkém střevě vyroste hlístice, která může dosahovat velikosti až 20 centimetrů. Kromě střeva může škrkavka napadat i mozek, může se usazovat v očích a pod kůží. Většina nakažených na tuto nemoc zemře. Těm, kterým se podaří zachránit, ale často končí s nevratným neurologickým poškozením.
Nařízení Evropské unie se snaží tyto živočichy z nepůvodních lokalit vymýtit zejména účinnou regulací a prevencí. Pokud dojde k přemnožení takových živočichů jsou nemilosrdně likvidováni. To se ovšem nevztahuje pouze na mývaly volně žijící, ale i na ty, na které se chodíme dívat do zoologické zahrady. Je ale velmi pravděpodobné, že se jej nepodaří vymýtit zcela a že se ho tak již nikdy nezbavíme a budeme si muset na jeho regulovanou přítomnost zvyknout.
