Článek
Na začátek kurzu mého syna jsme se moc těšili. Brali jsme to jako takové příjemné zpestření. Člověk se podívá na syna, který za posledních pár let vyzrál v mladého muže, přitom si poslechne příjemnou hudbu a zavzpomíná na dobu, kdy on sám byl v tanečních.
Syn nastoupil do tanečních ve spádové obci ve Středočeském kraji. Bylo to ale jen pár minut od našeho bydliště, takže jsme tam mohli dojít i pěšky. Už před kulturním domem jsem byl ale docela překvapen, když jsem tam několik spolužáků mého syna spolu s dalšími kamarády viděl s cigaretou u pusy. Můj syn mi zarytě tvrdí, že nikdo od nich ze třídy nekouří, že už je to v dnešní době přežitek. Očividně se mýlí, nebo mi účelně lhal, protože do té skupinky patří taky.
Je ale vidět, že dnešní mladí přechází na snad zdravější elektronické cigarety, neboť s klasickou cigaretou jsem mladých kuřáků viděl rozhodně menšinu. I tak je to ale zlozvyk, který jim v budoucnosti může hodně uškodit. Na druhou stranu jsem byl rád, že spolužáci mého syna nekouří něco mnohem horšího, co dnes u mladých není žádnou výjimkou.
První taneční hodina proběhla naprosto v poklidu. Někteří kluci a dívky byli šikovnější, jiní ne. I když to nebylo správné, člověk se musel občas uchichtnout u některých tanečnic a tanečníků, kteří vypadali, jako když šlapou zelí.
V pauze po první taneční hodině se venku opět kouřilo. A kouřili tam snad i mladší rodinní příslušníci účastníků kurzu. Docela mě to šokovalo. Neustále odcházeli do vedlejší hospody. Já naivka jsem si myslel, že tam chodí pro točenou limonádu, protože mají po tanečním výkonu žízeň.
Co tam asi dělají mi začalo docházet během druhé taneční hodiny, kdy bylo na většině chlapců a i na některých dívkách znát, že mají trochu lidově řečeno naváto. Šel jsem se tedy o druhé pauze podívat také do té hospody, kam jich mířila většina. Většina chlapců měla malé pivo, které jim výčepní bez nějakých dotazů na věk v klidu natočil. To by ale nebylo to nejhorší. Ti patnáctiletí kluci, někdy možná i mladší, spolu s dívkami z kurzu, tam do sebe lili jednoho panáka za druhým. Nechtělo se mi tomu věřit.
Byl mezi nimi i jeden chlapec, o kterém jsem bezpečně věděl, že až na po Vánocích mu bude čtrnáct. A přesto neměl muž za barem žádný problém mu dát během té pauzy dva panáky tvrdého alkoholu. Byl jsem naprosto rozlícen.
Při třetí taneční hodině to byl děs a hrůza. Třetina tanečníků se motala. Nedokázali málem ani stát na místě. Byla to ostuda, ale jejich rodičům to snad ani nedocházelo. Můj syn patřil naštěstí k těm slušnějším, takže byl po celou dobu večera při smyslech, ale na poslední hodinu vyfasoval dívku, která už tak čerstvá rozhodně nebyla. Byl z toho velmi zklamaný on i já. Jak je možné, že si dnes ještě někdo dovolí nalévat nezletilým? Ještě při takovéto příležitosti? Rozhodl jsem se, že celou věc jen tak nenechám a budu ji řešit. Tohle prostě musí skončit.
