Speciální železniční trať vozila vdovy z města až přímo na hřbitov prominentů

Desátý největší hřbitov na světě s rozlohu přes 200 hektarů se nachází nedaleko Berlína. Používat se začal v roce 1909 a pohřbíváni zde byli především berlínští prominenti. Můžeme tu tak objevit hroby rodiny Siemensů a další významných osob Berlína té doby. Honosné hrobky, drahé náhrobky, opečovávané hroby. Tak to tu vypadalo až do 2. světové války.

Protože Stahnsdorf byl hřbitov prominentů, jezdily sem především vdovy z bohatých a významných rodin. Tehdy byla ale automobilová doprava teprve v počátcích své existence, takže se začalo přemýšlet, jak se sem bohaté vdovy pohodlně dostanou. Až se jednoho dne přišlo s nápadem, že bude zřízena speciální železniční trať z Berlína až přímo na hřbitov, aby takové cestování bylo pro vdovy z bohatých rodin velkým usnadněním cesty a zároveň příjemným zpestřením.

Tato vlaková trať, nazývaná někdy jako hřbitovní trať, vedla z luxusní berlínské části Grunewaldu až do prostor hřbitova. Vyjížděla pravidelně několikrát denně. Vagóny přepravující vdovy na hřbitov nebyly jen pouhým dopravním prostředkem. Byly místem setkávání. Ženy směřující na hřbitov zde potkávaly další vdovy z bohatých rodin a rozebíraly své životy a bohatství.

Když se ale po druhé světové válce začala stavět berlínská zeď, hřbitov upadl takřka v zapomnění. Skoro nikdo sem nejezdil, hroby a hrobky chátraly, zeleň pomalu zarostla celý hřbitov, vlak sem přestal jezdit. Skoro to vypadalo, jako kdyby tady nikdy žádný hřbitov nebyl.

Na místo chodili lidé jako do parku. V zeleném porostu nebylo hroby prakticky vidět, a tak mnozí ani netušili, kde se právě prochází. Místo se stalo pro svou krásnou přírodu velmi oblíbeným místem pro procházky a trávení volného času. Jenže stále více místních začalo odkrývat dávný příběh hřbitova. Objevovali zde totiž hroby významných osobností.

Dnes je hřbitov opět uveden do provozu. Část náhrobků byla zbavena zeleně, tudíž tyto hroby znovu připomínají původní účel tohoto navštěvovaného parku. Lidé, kteří se o hřbitov starají jen z vlastní dobré vůle na to ale nestačí. Hledají tak neustále další, kteří by jim s údržbou hřbitova, zeleně i hrobů pomáhali. Na svoji záslužnou práci se snaží najít i patrony, kteří by jim poskytli finanční prostředky na obnovu zdejšího pohřebiště.

Těžko říci, zda by přílišná obnova hřbitovu prospěla. Takhle je to krásné a tak trochu tajemné místo. Každý, kdo chce objevovat zašlou krásu hřbitova, může poodhrnout výhonky břečťanu a spatřit zašlé nápisy na starých hrobech. Kdyby byly hroby viditelné už z dálky, možná by hřbitov ztratil kouzlo, které má právě díky stavu, ve kterém se nachází. Některé záchranné práce na zpevnění rozpadajících se hrobů a hrobek jsou však nezbytné.

Místo je až neuvěřitelnou oázou klidu jen kousek od hlavního německého města. Vlakem se sem již sice dostat nedá, i tak ale stojí jeho návštěva za to.