Článek
Na Vánoce nakupujeme dárky pro všechny v našem okolí. Koupit něco pro kolegy z práce není nic složitého, stačí totiž vždy nějaká maličkost. S blízkými a rodinou je to ale poněkud složitější. Člověk by řekl, že své nejbližší zná velmi dobře a že tedy nakoupit něco, co bude jako dělané pro ně, nebude problém. Pak ale začne přemýšlet, co by to mohlo být.
Já bych třeba nikdy v životě nikomu k Vánocům nekoupil oblečení, kdyby si ho předtím nevyzkoušel, parfém, o kterém bych vyloženě nevěděl, že si ho někdo přeje, nebo třeba boty. Zkoušet to jen tak od boku a utratit za tyto ne vždy levné dárky hromadu peněz totiž nemusí být k ničemu. S oblečením se nemusím trefit do vkusu a parfém, který se líbí mně, může být pro někoho dokonce odpudivý. Jenže kupovat partnerce nebo matce stále dokola stejný parfém, protože vím, že ho používá, také žádnou velkou radost neudělá.
Takže já preferuji, když se mi podaří dotyčného nebo dotyčnou vytáhnout do obchodu, tam pozoruji, co se mu nebo jí líbí, a pak se podle toho zařídím. To ale nevyjde vždy. A tak zbývá některé dárky prostě odhadnout. Jenže je mi jasné, že ne vždy se trefím. A pozoruji to i u sebe. Když se rodina sejde u štědrovečerního stolu a začnou se rozbalovat dárky, mám v zásobě pořádnou dávku přetvářky.
Loni jsem například dostal košili. Košili jsem opravdu potřeboval, tahle ale byla naprosto otřesná. Přesto jsem při jejím rozbalení předstíral, že je všechno v pořádku a že se mi moc líbí. Nechtěl jsem darujícího ranit. Až teprve po pár dnech od Štědrého dne jsem začal taktně naznačovat, zda by to ještě nešlo vyměnit a kde je účtenka. A pak jsem si došel pro košili podle svého gusta.
Můj bratr dal dětem nové mobilní telefony. Jenže se jich nezeptal, jaké by se jim líbily a jaké by chtěly. Takže děti dostaly poměrně drahé dárky a ani jedno z nich nebylo spokojené. Děti to ale často řeknou na plnou pusu přímo u stromečku. Tohle má špatnou barvu, nemá to ty funkce, co bych chtěl, foťák nestojí za nic a podobně. To já ale neumím.
Stojím si tedy za tím, že na Vánoce by se to nemělo přehánět. Lidé by se měli obdarovávat, to je jasné. Ale měly by to být dárky, které jsou neutrální a nemohou nikoho zklamat. Například vím, že sestra miluje italskou kuchyni, a tak jí k Vánocům dám krásnou lahev velmi kvalitního olivového oleje, tím nic nezkazím. Moje mamka zase miluje muzikály, a tak dostane vstupenky na dobře hodnocený muzikál. Tím se prostě nemohu nikoho dotknout. Já jsem prostě letos o Vánocích se svými dárky spokojen.
Jenže mě to ale asi stejně čeká, protože ne všichni u našeho vánočního stromku budou tak uvědomělí. Takže dostanu zase několik kousku oblečení, kdy budu v hlavě doslova křičet, na venek se ale budu tvářit jako by nic. To jsou zkrátka ty pohodové Vánoce.
