Článek
V dnešní době jsme si již zvykli na pohodlí toho, že v každé domácnosti máme k dispozici ledničky a mrazáky různých velikostí, abychom mohli skladovat potraviny déle čerstvé. Mnozí z nás by se tak mohli domnívat, že uchovávání potravin chlazením je novodobý koncept, který se teprve nedávno dostal do běžného užívání. Avšak historie nám dokazuje opak. Mnoho evropských domů mělo již po staletí sklepy, kde by se potraviny podléhající zkáze mohly uchovávat po mnoho měsíců a dokonce i let, a to díky nízké teplotě podzemí za předpokladu, že byly dobře připraveny.
I přesto, že tento systém uchování potravin v chladu byl používán již v minulosti, nikdo by si nemyslel, že by mohl fungovat v drsných pouštních podmínkách, a to dokonce i před více než dvěma tisíciletími. To celé změnil úžasný objev yakhchālu.
Tento důmyslný chladící systém, který byl objeven v Íránu, umožňoval uchovávat potraviny v chladu i v extrémních teplotách pouště. Jeho perfektní inovativní koncepce dokázala udržet potraviny čerstvé po mnoho měsíců.
Samotný název yakhchāl se dnes dá do češtiny přeložit jako „Yakh“, což znamená „led“ a „chāl“ pak „jáma“. I když se jednalo o ledovou jámu, která se zcela logicky nacházela pod zemí. Celá stavba měla kopulovitý tvar. Konstrukce této stavby byla vyrobena z pečlivě vybraných materiálů. Jednalo se především o silné žáruvzdorné materiály, jako byla hlína, písek a vápno. Z izolačních prvků, které byly běžně dostupné pro tehdejší obyvatelstvo, zde bylo využito kozí srsti a popela navrstvených do výšky dosahující až dvou metrů, což umožňovalo udržovat velmi nízkou a konstantní teplotu. Díky tomu všemu zde mohl být skladován led, aniž by hrozilo jeho roztání. Ten pak samotný sloužil k chlazení potravin pro zdejší populaci. Tomu, že byla celá stavba velmi promyšlená, nasvědčuje i fakt, že sem během zimních měsíců byla za pomoci akvaduktů přiváděna voda, která se vlivem chladu nechávala samovolně zamrznout. Díky izolačním vlastnostem stavby a hloubce její chladící komory zde led vydržel napříč všemi ročními obdobími. A to dokonce i během vysokých letních teplot. K tomu, aby Íránci zamezili plesnivění potravin, využívali lapače větru, kterým říkali bâdgirs. Tyto větrné věže přiváděly do stavby vzduch, který se ve spodních částech přirozeně ochlazoval a napomáhal k přirozené cirkulaci a tím i dlouhodobě nízké teplotě.
Tomu, že šlo o velmi důležitou stavbu pro místní obyvatele, nasvědčuje i fakt, že hlavním zdrojem potravy bylo maso z chovaného dobytka, neboť zde zemědělská půda byla vzácná, a to kvůli málo přírodně zavlažováným oblastem. Yakhchāl jim tedy umožňoval zásobit se potravinami, především masem, na zimu, aniž by se museli obávat, že se jim zkazí. A tak nejen tento na tehdejší dobu technologický pokrok dal vzniknout jedné z nejimpozantnějších říší vůbec.
Zpracováno na základě článku: Starověká technika Peršanů, jak věci udržet chladné a na zákládě videa: Starověké stroje na vyrábění ledu v poušti.
